Bluak

Přijel jsem do Greymouth. Prší. Celej den a v noci to asi nebude jiný. Nemám co dělat. Chtěl jsem jít do města, ale jak už jsem řekl, prší a navíc je to malý město na jižním ostrově.

Jižní ostrov. To je vůbec kapitola sama o sobě. Jsem tu dva dny a už mě to sere. Nemůžu si pomoct. Jako jo, příroda je hezká. Ale…to je prostě jen kopec, pláň, kopec, vinice, kopec a všude ovce. Jedna vedle druhý. Nevím, co na tom všem přijde tak úchvatnýho. Nemůžu si pomoct. Možná kdybych vyrostl na farmě nebo byl postiženej, jižní ostrov by mě uchvátil. Ale to já ne. A navíc jsem bydlel 7 měsíců v Aucklandu. Mám rád Auckland. Znám to tam. Pro někoho je to hrozná nudná díra a ošklivý město, ale já si na to zvykl a oblíbil si to. A s městama tady se to nedá srovnávat.

Podle toho, co jsem do teď viděl, si představuju, že Queenstown bude největší vesnice jihu, čítající 115 obyvatel, jejichž největší zábavou bude házení klacku do bahna 6 dní v týdnu, s výjimkou nedělí, to bude den sváteční, a tak ho všichni stráví ve svých slujích a budou masturbovat. Na ovčí kožešině.

Ty malý města jsou fakt depresivní. Bahno, ovce a vidláci. Většinou choděj bez bot, a nebo v holínkách. Paráda taky je, že na to jsou hrdý. Skoro každej se mě ptá, co říkám na ovce a hory. Nemaj, co víc nabídnout. Kromě házení klacku do bahna a masturbace ve slujích.

Chtěl bych získat pozici pracovníka v nějakém z místních infocenter. Stál jsem ve frontě, abych se zeptal, z jaký ulice je nejlepší stopovat, abych se dostal, tam kam chci. Dva lidi přede mnou se ptali kudy maj jet, aby se dostali do nějakýho parku a další týpek se dotázal, kudy je to rychlejší do Christchurch.

Když to dáte dohromady s mým dotazem, odpověď byla vždycky stejná. A to hlavní silnice číslo 6. Mám takovej dojem, že snad všichni návštěvníci v infocentru se ptaj na to, jak se co nejdřív dostat pryč. Tudíž by mi stačilo naučit se pár frází obsahující informaci o hlavní silnici číslo 6, které bych celý den opakoval, večer sbalil vydělané peníze a noc trávil chozením bos po kopci, sledováním ovcí a házením klacku do bahna. Pokud by ovšem nebyla neděle, to bych to v práci zabalil dřív a našel si vhodnou sluj.

Slova jsou jen kapky, kleště.

Někdo mi vyčetl, že už nepíšu na blog a že bych měl zase začít.

Bohužel jsem zaneprázdněn cestováním, sbíráním zbytků jídla po kuchyňských stolech v hostelech, ohříváním zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech, konzumací zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech a následným sezením na záchodě po dlouhý čas, protože jíst zbytky jídla z kuchyňských stolů v hostelech, není zrovna nejlepší nápad.

Když už se ale na internet dostanu, je to na omezený čas, a tak se začnu věnovat nejdůležitějším věcem a pak až se dostávám k těm méně významným. Otázka priorit. Tady je seznam mých priorit:

1. Stahování pornografie
2. Sledování pornografie online
3. Jít na xchat do místnosti Chotěboř a říkat náhodným lidem, že mají tlusté matky
4. Vydávat se za 12ti letou holčičku na alik.cz
5. Vyhledat aktuální cenu jednosměrné letenky do Bandar Seri Begawan
6. Ozvat se rodině a přátelům
7. Předstírat zájem o lidi, kteří se mi ozvou na facebooku
8. Sledovat "retarded running horse" na youtube po dobu 15ti minut
9. Dostat se na youtube do sekce divných videí, jako třeba tohle: http://www.youtube.com/watch?v=yZNgqVInQGw a zaseknout se tam nejmíň na dvě hodiny. (Jestli nevíte, jak se k takovým videím dostat, tak stačí vyhledat "kids with down syndrome" a ono už to jde samo.)
10. Psát na blog.

Jinak během posledních dnů jsem:

- Byl v Hobitíně.
- Skočil ze 4,5 km s padákem a hezkou blonckou na zádech a během letu si ve vzduchu pohladil ptáka.
- Vylezl na Horu Osudu z Pána Prstenů.
- Málem zapříčinil smrt náhodné turistky.
- Oholil si kus zad.
- Stal se přeborníkem ve stopování.
- Dostal nanuk.




PS: Jsem špatnej člověk, když mě docela potěšilo, že Jirásková umřela?
PS II: Jsem špatnej člověk, protože budu mít stejný pocit, až podobný osud potká Bohdalovou?
PS III: Já si ty dvě vždycky plet a obě mě štvaly.
PS IV: Vím, že bych z těchhle čtyř "PS" mohl udělat jedno a nebo z toho udělat plnohodnotnej odstavec, ale takhle to vypadá důležitějc.

Lstiví nosorožci.

Dámy a pánové,
I give you
punk.

úchylný úsměv. oh yea, baby, you know you like it.

Inu, to bylo tak. Byl Silvestr. Můj poslední den v práci. Skončil jsem ve 23:45. Akorát čas skočit na bar a totál se zrubat. To jsem udělal. A protože jsem měl poslední den společně s mým nejlepším kamarádem Rafaelem, tak po tom, co jsme skončili, jsme totálně. TOTÁLNĚ vylitý dělali věci.
S uniformama. Moje kravata je uvázaná kolem kytky, která zdobí zahrádku Wildfire, moje kalhoty jsou roztrhaný na kusy a válej se někde na ulici, moje košile je taky na cucky, ale aspoň v koši a boty (Baťa, který jsem měl do tanečních) skončily v moři, prostě jsem je tam zakop.
Už se nemusím holit každej den, pečovat o sebe. Nemusím si žehlit a prát košile. Nemusím nic. Jen si užívat života a hromady peněz, který teď mám!
No a tak jsme teď každou noc zapíjeli to, že udjíždíme z Aucklandu a už se asi nikdy neuvidíme. Včera jsme šli do Provedoru. Bar v přístavu.

Skončili jsme zas jak jokoti, kolem třetí ráno nás napadlo skočit do moře. A tak jsme to co? Udělali. Několikrát po sobě. Já udělal i salto. Když se opiju, tak jsem ninja. Problém byl, že vylízt jsme museli po schodech  a na těch je hodně škeblí a tak. Takže jsme celý sedřený a krvácíme z celýho těla. To bude jizev. No nádhera. Moje bílý tříčtvrťáky jsou teď béžový.

No a ráno po návratu domů jsem nad pivem se spolubydlícíma dostal nápad se ostříhat. Olivia se toho ujala. A tak teď vypadám takhle a je to krásný. Jsem fakt spokojenej.

Tak to jen tak na okraj.

Zejtra začnu cestovat. Stopem. Sám. A nevím kam. No není to nádhera?








Je.