Probudil jsem se a vylezl z postele, ohlédl se na hluboce spící, až do teď vedle mě ležící, Rakušanku a začal slepovat střípky z událostí minulé noci. Došel na záchod, chodidla se mi přilepila na lepkavou studenou podlahu a začal jsem vylučovat ostře žlutou tekutinu. Promnul si oči a říkal si "Ještě né, ještě né, už!" A popadla mě děsivá bolest hlavy.
Při pečlivém čištění zubního plaku a nažloutlého potahu na mém jazyku jsem si povšiml, že mi v oku praskla cévka a tak je řádně rudé. Jo, to bude ten kamikadze shot. To vysvětluje i ostré štípání v levé nosní dírce. Inu, kapat si do oka limetku a šňupat sůl není zrovna nejlepší nápad. Asi nikdy.
Ucpal jsem pravý nosní otvor a počal frkat do umyvadla. Docela krvavej kekel. Následně jsem zaujal pozici pod studenou sprchou a pohledem hypnotizoval kosočtvercové, lehce zašedlé kachle. Pár minut jsem tam postával a pak se usnesl, že už by to stačilo. Navlékl jsem plavky a vypotácel se z koupelny. Všichni byli ještě mrtví.
Došel jsem k oknu, koukal na moře a palmy, ranní oáza klidu mezi bouří noci předchozí a děním dne právě začínajícího. Ledabyle se opírám o okenní římsu a skenuji pokoj. Na zemi to vypadá jak po fesťáku, plechovky, vylitý piva a použitý kondomy, které jsou důkazem lásky, která sice nemá dlouhého trvání, ale o to je intenzivnější. Sáhnu po krabičce od Luckies a doufám, že se v ní ještě nějaká ta smrt tyčka nachází. Srdce mi zaplesá, když uzřím, že se tam ještě jedna poslední, šťastná vyskytuje, má duhový filtr a tak chutná dvojnásob. Přisunu k sobě popelník přetékající popelem a zapálím si.
Dorazil jsem odpoledne, dal sprchu a hned vyrazil koupit piva. Na střeše sedělo dost lidí. 6 Švédek, Němka, Američanka. A já. Inu, to byl příznivý poměr, nemohl jsem si stěžovat. Jak noc ubíhala, alkohol ubýval a opilost rostla. Po půlnoci přišla Rakušanka a Argentinec. A já dotáhl lahev mezcalu. Takže dobrý večer, pojďme dělat špatná rozhodnutí.
Němka po mně vyjíždí, ale já místo toho šňupu sůl. V lahvi od mezcalu je červ, ale nejde ho dostat ven. Takže ji rozbiju a střepy jsou všude okolo. Chodíme na boso a naše chodidla jsou už ledasčemu přivyklá, takže nějakej ten střípek nás nerozhodí. Labužnicky pozřu červíka a pořežu si dásně o střepy. No co, stanou se i horší věci. Ale fakt, že nemůžu dýchat, na jedno oko nevidím a teď i plivu krev je taky docela žůžovej.
Uprostřed noci se usnesem, že se pujdem koupat bez plavek. Tak jdem na pláž a kupujem další chlasty. Němka a Američanka to rozjížděj, což je velice zábavné pozorovat a vůbec, všechno je to super pohled. Kdybychom s Argentincem tak moc neholdovali alkoholu, asi bychom se obávali trapné erekce. Ale s tou voltáží, co nám koluje v žilách je to nemožné. A navíc, stejně by to nebylo trapný, když se dvě pěkný holky lesběj, tak je to snad i přijatelná reakce.
Voda je teplá, špinavá, plná igeliťáků, lahví a oleje z lodí z nedalekého přístavu, není to zrovna nejlepší koupání na světě, ale to je nám úplně jedno. Rakušanka zvolá "Ty seš hrozně chlupatej." já opáčím "Né? Fakt, ježiš, kdy se tohle stalo? Cestou sem na pláž? To je hrůza..." Ona se zasměje a odhalí tak svůj olbřímí úsměv, kterým trochu připomíná Farina Urlauba z Die Ärzte.
Vracíme se na hostel a tvoříme jednu velkou všemilující skupinu. Já skočím do OXXO pro další pivíska a když se vrátím na střechu, už je tam jen Němka a Rakušanka a řešej Angelu. Otočím se na podpatku a užívám si shower beer. Následně zkusím střechu znova. Lepší. Už se řešej kraviny, tak jak to má být. A pak už stačí jen dopít všechny zásoby a jít do postele.
Má poslední šťastná Luckies dohoří a já ji zabořím do hromádky popelu. Rakousko a Německo se probouzí, dám oběma pusu, tak jak jsem to dělal celou noc a ony na mě spiklenecky pomrkávají, zatímco já se snažím ignorovat skutečnost, že si ještě nevyčistily zuby. Jakmile se znovu postavím z postele, zahlédnu plechovku India. To, že je teplý, je úplně jedno. Jestli mi něco může pomoci od toho masivního dunění v mé hlavě a bolestivě tepajících spánků, tak je to pivo. Ozve se uspokojivý zvuk otevírající se plechovky a já začnu usrkávat. Posadím se na postel, Německo na mě upřeně hledí z horní palandy. Rakousko taky, ale z mojí, dolní. A já se přece nebudu sápat nahoru. Vyměníme si úsměvy, já normální, ona svuj polo-kobylí a není těžké se rozhodnout, co si teď počnu. Lezu pod deku, pivo však třímám pevně v ruce, jedině to mě totiž může dostat skrz tenhle horkej, kocovinou naplněnej den.
No comments:
Post a Comment