Titul z rekreologie? Ne, díky.

Až budu mít čas a peníze, nechám si vyrobit tričko s nápisem "No como tortugas" a asi obrázkem želvy. I když by stačil jen ten nápis. Přijde mi to suprový, když jsem to řekl Marie, tak se rozbrečela smíchy, což mi udělalo radost.

Až se vrátím domů, začnu kariéru v prodávání koberců, chci dělat něco úplně jinýho, než roznášet jídlo v restauraci a prodávání koberců je docela dost odlišný. Stejně jako třeba pokládání dlažby na záchodech základních škol. To už je úplně jinej svět, ale asi bude těžký se v tomhle oboru uchytit, podle mě je tam silná konkurence.

Zeptám se jestli mi pracovní regule dovolují nechat si narůst knír. Protože by to vypadalo výborně.

Já s knírem. Ilustrační foto.

Ještě bych si k tomu pořídil cilind, vycházkovou hůl a dlouhej plášť a procházel bych se po městě jako největší pán.

V práci jsem našel lihovej fix. A jestli někdy budu u vás doma, tak věcí, kterou určitě nechcete, aby se přihodila, je umožnit podnapilému mně najít lihovku. Já jsem se vyřádil. Na záchodě jsem nechal vzkaz "André is gay" (protože fakt je a nemám ho rád), v převlíkárně jsem nechal vzkaz "Fabio sucks clock." A pak jsem všude různě kreslil absurdní blbosti, jako třeba rybu s erekcí a tak. A jistěže jsem to nekreslil na zdi, nejsem vandal. Jen na různý vyhlášky a oznámení, který má na starosti většinou Fabio. Takže teď tam máme holý zdi a já se cejtim dobře. Skoro jako umělec brojící proti systému, který je řízen bandou arogantních dementů.
Sním o tom, že jednou až budu bohatej a slavnej, tak si je koupím, oblíknu je do kousavejch punčocháčů a nechám je běhat po poli v bodláčí, zatímco do toho bude hrát dechovka a já po nich budu střílet vzduchovkou. Jo a na hlavě budou mít chlupatý, růžový králičí uši a na zadcích bambulky.

Oh long Johnson.

Grisell mi po práci a pár pivech ostříhala vlasy. Vypadám zas jak kdybych utekl z ústavu.

Během oběda jsem sám obsloužil 42 lidí. 42. To je hodně pro jednoho člověka. Ale docela jsem to stíhal. Fabio mi teda řekl, že bych měl bejt rychlejší, ale když mu došlo, že si nikdo nestěžoval a že v ruce svírám obří ostrej nůž, tak dodal, že to vlastně bylo docela dobrý.

U jednoho stolu seděla bohatá rodinka. Pod vládou jasnýho matriarchátu. Panímáma celé rodině říkala, co mají rádi a co si daj. Sama ale nejedla, protože měla asi 120 kilo a držela dietu, takže jen zaplatila nehorázný prachy za to, aby tam mohla sedět a říkat ostatním, co maj jíst. Já jsem ji ale prokoukl, je to takovej ten "dietní typ", co se na veřejnosti upejpá a celej den nic nejí, má permanentku do fitka, ale chodí tam akorát do vířivky a stěžuje si na to, jak se snaží, co to jde, ale kila ne a ne shodit. Přitom ale kolem půlnoci, když se nikdo nedívá, sežere 12 tukovejch rohlíků a 40 deka řáholeckýho salátu.
Ne že by se tu rohlíky nebo řáholeckej salát prodávaly, ale nějakej ekvivalent tu určitě bude.

A dneska bude párty. Rafael maj byt s přítelkyní jen pro sebe a tak se těším. Když jsem včera začal radostí nad tím, že si zase užiju zábavy, tancovat, on začal vydávat zvuky, které zněly jako: "Run dugudun dugudun dugudun..." a hrozně rychle. Až jsem si vzpomněl na psytrance párty v Chotěvicích. A pak z něj vypadlo, že to bylo "agresivní dnb"...ten kluk semi líbí a dneska bude zábava.

Brzo si koupím nový kalhoty, v těchhle vypadám, jak kdybych je ukradl, jsou mi prostě moc velký a další díry v pásku už to nespasej. A taky potřebuju nový boty, jedny jsou zničený, druhý jsou pracovní, třetí nehorázně zatouchaj a čtvrtý jsou pohory. Je fakt, že kdybych si to v létě štrádoval po ulicích v pohorách, asi by to byl dobrej punk, ale radši si koupím něco pohodlnějšího.

Jinak teď sedím v knihovně u regálu s časopisama a asi tak 58cm od mýho obličeje je časopis "The BeeKeeper" To beru jako znamení. Znamení toho, že ten časopis je o včlaření.

No soy tortuga

Zase zaučuju dva nováčky a mám z toho nehoráznou zábavu. Jsem nejmladší v našem úžasném podniku, jež se Wildfire zove, a tak mi to přijde divný. Třeba když jsem musel 33 letýmu IT inženýrovi z Chile ukazovat, jak servírovat a jak připravovat talíře, tak mi to přišlo až nevhodný. Jsem jen cucák, co má skoro každej den kocovinu a na nějaký důležitý role nemám ani pomyšlení. Takže moje výuka probíhá stylem:
"Hi, I'm Joko and I have massive hangover that is killing me, so...just...just do this shit like this and if you fuck up don't worry, I or someone else will fix it. And if the managers tell you something, just ignore them, smile and say 'Yes' and that's pretty much all you need to do. I have been doing it for 3 months now and I even got promoted for it. If you have any questions feel free to ask me. I'm here to help you. And the last thing, the guys here are awesome, managers are assholes, I am a ninja and this place is a shithole."
A tak si já dělám kamarády.

Chtěl jsem jít na operu, po tom, co v městským divadle skončil Louskáček, začali hrát Prodanou nevěstu. Což je paráda, nečekal bych, že to Smetana dotáhne tak daleko. Ale zpívaj to v angličtině a nejlevnější lístek je za 80 dolarů, takže nikam nejdu.

A včera jsme po práci šli na jedno. Tentokrát to bylo myšlený fakt jen na jedno, byli jsme unavený a nechtělo se nám nic dělat, jen sedět u krbu a bavit se. No. Jenže co se nestalo, vyhráli jsme 100$ na utrátu. Ke každýmu drinku jsme dostali lístek s číslem a pak bylo losování. Maria vyhrála.
Jak už asi víte, tak jsme si zas vožrali držky a šli domů nad ránem. To se tak někdy stane.

Dneska mám den volna, takže jsem rád, že můžu sedět s kocovinou v knihovně a nic nedělat, kdybych musel pracovat, tak se asi rozbrečím.

A hostel je v socialistické péči nájemníků. Všichni uklízej, spravujou a je to paráda. Bude se malovat a dělat širší stěny a třeba i zapnou topení. Který už je teď ale stejně zbytečný, protože začíná bejt teplo. Je to ale stejně paráda. Takže i kdybych se nestěhoval, tak už mi to moc nevadí, není to už taková díra.

Rachmaninov.

Když jsem se včera vrátil do hostelu, seděli jsme všichni u televize a přemejšleli, co dělat.
Ind z mýho pokoje se rozbrečel, protože nemá ŽÁDNÝ peníze a tady pracoval za ubytování, takže bydlel zadáčo a nějaký jídlo se taky našlo. Teď bude ale v hajzlu a neví, co dělat.

Tak přišel Ricardo s nápadem, jak nastalou situaci vyřešit. Začal balit jednoho jointa za druhým. A protože jsme všichni dospělí a zodpovědní lidé, tak jsme šli ven, sedli si do kruhu a bylo nám fajn. A vážně to pomohlo, vyřešili jsme to. Někdo zavolal majitelům budovy, jestli, když se najde novej manažer, může hostel fungovat dál, oni řekli, že jo, ale musí to bejt do středy. Tak teda úchylnej teplouš Derren bude asi novej manažer a nikdo se nemusí stěhovat. Snad. Když to nedopadne, tak nevim. Ale už jsem si pro jistotu zabalil a je to divný. Všichni jsme si zabalili a najednou je všude docela pořádek.

Teď si sedím v knihovně, pak půjdu pryč, vyžehlim si uniformu a hurá do fachy. Ital bohužel dneska pracuje přes den, takže jsme se nemohli sejít a na nějakým stěhování se domluvit, ale snad k tomu co nejdřív dojde. A už mě nebaví ho titulovat "Ital", jmenuje se Nicola.

Jsem nindža

Sms konverzace:

Stephanie: Vím, že ti je blbě, ale my jedem do Thajska a příště se sejdem až v Evropě. Tak pojď dneska na pár piv.

Já: Přijdu, ale nevím jestli budu pít.

Stephanie: Tohle je zbytečný, my jsme Irové, ty jsi Čech, co si budem nalhávat...

Já: Ok.

A v deset jsme se sešli a v devět skončili.

Tady je fotka, když jsme začínali.

Zprava: Steve, Stephanie, Jokyč a teplej barman, jehož jméno si nepamatuju, tak mu budu říkat třeba Greg.

V průběhu večera jsme šli do mé práce, která je přes víkend i nočním klubem. No, neměl jsem tam chodit, byl jsem "nemocnej" ale co. Kluci z ochranky to vočekovali a řekli mi, že tam žádnej manažer není. Tak jsem šel. Nikdo ale nepočítal s tím, že Virage se bude nalejvat na baru. A byl tak na mol, že když jsme se viděli, tak jsme se tak nějak očima dohodli, že se nevidíme. Bylo to výhodné pro obě strany.

A protože jsme hodní a v práci se máme všichni rádi, měli jsme drinky zadarmo. A bylo jich tolik, že tady mé vyprávění z večera končí a přesunem se k ránu, kde se opar zapomnění rozplývá.
Bylo asi sedm ráno, když chtěli zavírat, a tak vypli hudbu. To ale neměli dělat. Steve, obří Samojec Aaron, Maria, Steph a já jsme rozezpívali celej podnik (asi 40 dalších opilců). Začali jsme klasiku "I don't know owow ooow..." - http://www.youtube.com/watch?v=q9F8nh3MvTc a všichni se přidali. A nepřestávali jsme asi po dobu deseti minut. Takže osbluha zas zapla hudbu, pustila televizi a začala točit piva.
Ještě předtím, než byl definitivní konec, mě Steve pobídl, ať políbím nějakou náhodnou holku, že mi koupí panáka. Obvykle bych se styděl no, ale kousek od nás stála Mexičanka, tak jsem se toho ujal a dostal panáka. A prej byla docela hezká. Tak toho ani nelituju. Ono stejně nejde pořádně litovat něčeho, co si nepamatujete.

A druhej den jsem šel hurá do práce a s Viragem už se zdravíme "Hey bro" Takže nás ona noc stmelila.

Jsem bůh pekelného ohně a přináším vám... oheň.

Můžu si ušoupat zadek, abych se uživil, od rána do noci v práci, žádnej soukromej život a když jo, tak si ho nepamatuju, protože trpím alkoholovou amnézií a jediný, co za něco sotjí je jistota "domova", nechutnýho hostelu, kde mám ale svoji postel a můžu tam složit hlavu.
A dneska večer mi řekli, že ve středu ráno musím bejt vystěhovanej, protože hostel se zavírá. Čekal bych, že nám daj vědět třeba trochu dřív, ale to oni ne. Paráda, žádnej stresík, jen prostě nemám, kde bydlet a vystěhovat se musím ráno, když pracuju, tak nevim, asi vstanu v šest a všechny věci přenesu do práce a začnu žít tam.
Jinak jsem si taky vyhlídl super dovolenou. 6 dní na Fiji, včetně letenek a transportu na letiště a z letiště a tak za 1118 $, To je prostě krása. A víte co? Když jsem se ptal, jestli můžu dostal v půlce listopadu volno, tak mi Fabio řekl, že ne. Ale ať se zeptám zítra, že to proberou ještě mezi sebou. Já fakt nemám nárok na vlastní život.
Podle mě, když se ho zeptám zítra, tak řekne, že ne, ale ať se zkusím zeptat ve středu, že to proberou. A ve středu už na mě bude jen řvát, protože tam přitáhnu s kufrem a obříma psíma očima.

Rarášek

Asi začnu kouřit. Protože:

Nudný Joko na archivní fotce z výletu do Janovic

Malý detail a všechno je jinak, jaké charizma a styl!

Ital měl dneska poslední den v práci. Je mi z toho smutno, už tam jsem fakt nejstarší. Ale dobrá věc je, že bych s ním možná našel byt a bydleli bychom spolu. A to by byla strašná paráda. Ale nevím, jestli to dopadne.

A rozbil jsem skleničku. A ne omylem, prostě jsem vzal skleničku na víno, šel ke koši a vší silou s ní třísknul o dno. Parádní pocit. Možná vám to přijde až moc agresivní, ale druhá možnost, kterou jsem zvažoval, bylo vzít lahev od vína a rozmlátit ji Andrému o hlavu. To by bylo už ale moc.

Jo a Virage včera v klubu vychlastal lahev whisky a sotva chodil. A jo, viděl jsem ho, protože jsem šel zase "pařit". A zase hodně a to že jsem celej den strávil chozením na záchod mě netrápilo. O tý noci napíšu asi jinej článek.