Jsem nindža

Sms konverzace:

Stephanie: Vím, že ti je blbě, ale my jedem do Thajska a příště se sejdem až v Evropě. Tak pojď dneska na pár piv.

Já: Přijdu, ale nevím jestli budu pít.

Stephanie: Tohle je zbytečný, my jsme Irové, ty jsi Čech, co si budem nalhávat...

Já: Ok.

A v deset jsme se sešli a v devět skončili.

Tady je fotka, když jsme začínali.

Zprava: Steve, Stephanie, Jokyč a teplej barman, jehož jméno si nepamatuju, tak mu budu říkat třeba Greg.

V průběhu večera jsme šli do mé práce, která je přes víkend i nočním klubem. No, neměl jsem tam chodit, byl jsem "nemocnej" ale co. Kluci z ochranky to vočekovali a řekli mi, že tam žádnej manažer není. Tak jsem šel. Nikdo ale nepočítal s tím, že Virage se bude nalejvat na baru. A byl tak na mol, že když jsme se viděli, tak jsme se tak nějak očima dohodli, že se nevidíme. Bylo to výhodné pro obě strany.

A protože jsme hodní a v práci se máme všichni rádi, měli jsme drinky zadarmo. A bylo jich tolik, že tady mé vyprávění z večera končí a přesunem se k ránu, kde se opar zapomnění rozplývá.
Bylo asi sedm ráno, když chtěli zavírat, a tak vypli hudbu. To ale neměli dělat. Steve, obří Samojec Aaron, Maria, Steph a já jsme rozezpívali celej podnik (asi 40 dalších opilců). Začali jsme klasiku "I don't know owow ooow..." - http://www.youtube.com/watch?v=q9F8nh3MvTc a všichni se přidali. A nepřestávali jsme asi po dobu deseti minut. Takže osbluha zas zapla hudbu, pustila televizi a začala točit piva.
Ještě předtím, než byl definitivní konec, mě Steve pobídl, ať políbím nějakou náhodnou holku, že mi koupí panáka. Obvykle bych se styděl no, ale kousek od nás stála Mexičanka, tak jsem se toho ujal a dostal panáka. A prej byla docela hezká. Tak toho ani nelituju. Ono stejně nejde pořádně litovat něčeho, co si nepamatujete.

A druhej den jsem šel hurá do práce a s Viragem už se zdravíme "Hey bro" Takže nás ona noc stmelila.