El Scorcho

Šel jsem slavit Grisellino zasnoubení. Byl jsem tam já asi 20 Mexičanů. Tak nějak jsem nezapadal. Naštěstí jsem se ale předtím posilnil lahodným pivem značky Flame, takže jsem neměl problémy se bavit s cizíma lidma. Ke všemu jsem znal barmana a tak jsem nám vyjednal levný drinky. Jo, takovej mám vliv. Došlo mi, že znám barmany ve čtyřech barech a oni znají moje jméno a vždycky prohodíme pár slov, což značí, že jsem sympatický mladík, se kterým je zábava mluvit, a nebo že prostě jen moc piju.

No tím levným pitím jsem Mexičany ohromil a hned mě měli radši. Rád bych vám vyprávěl o průběhu večera, ale jako obvykle si toho moc nepamatuju. Jen, že jsem tancoval na baru a jedna holka mě chválila a chtěla se bavit, nevím jak dlouho jsme spolu mluvili, ale když začali hrát makarenu, tak jsem utekl a začal zběsile tančit a už jsem se k ní nevrátil.

Když zavřeli, šli jsme přes město jinam. Na karaoke. Zpíval jsem La Bambu, címž jsem si získal srdce jedné milé mexické dívky, která se mě zeptala, jestli bych ji nedoprovodil domů. To, že šlo asi o pozvání na něco víc než jen procházku, mi došlo až dneska ráno. Takže jsem jí řekl, že ne a objednal dalšího Heinekena pro mě a Grisellinýho snoubence.

Pak jsem večer zakončil na backpackeru, kde jsem chvíli poseděl s Tomem a Humanem.

Vím, že jsem včera vypil 10 piv z mých zásob. Minimálně osm dalších piv jsem si koupil po hospodách + dvě tequily. Takže jsem zase klasicky šel do práce zpitej.

Byla sranda, tancoval jsem, zpíval, užíval si to. Roman se mi smál, že jsem vyřízenej, a dodal, že mi to závidí, on nemůže, protože teď bydlí s přítelkyní, který je 35 a ta by tyhle excesy netolerovala.

A jinak si ze mě v hostelu všichni dělaj srandu, kvůli tomu, že se v Čechách lidi uchlastávaj. Jo, byly toho tady plný zprávy.