Každý den poslouchám ty stejný jihoamerický písničky. Je to
fakt peklo. Slýchám je tak často, že si můžu dovolit sestavit žebříček mejch
nejoblíbenějších a napsat i kousek refrénu:
1, Tu me amas
„Tu me amaaaas tu me amas tuuu me amas! Hežokéééro amaaas.
Solo méno péro, kolo mobohoko joko, tu me ámas, tu me ámáááás,….“
2, Seven nation army (latino americano remix)
„Im gana fajčem ól (fajčem óól), d seven nejšn áármy kudnt
hold mí bek (hold hold hold mí bek), tuum turum tum tum tuuum tuuuum,….“
3,Ta veselá německá, kterou slyšim vždycky jen, když je plno
a tak nerozumim skoro žádnýmu slovu
„Dý líbe ist, šaralala kudutůů palálála, las mich dych
čanána nána, unt ich vil dych tráá dadá,…“
4, Hů trů d flájink sousr?
„Hů trů d flájink sousr, pačomó, kelémepé, aj trou d flájink
sousr, šataná d sousr má,…“
5, Noubady nous
Noubady nous, voc dýp insajd mí. Noubady nous vot síkryts aj
kíp, noubady nous d tynks det ajf sín,…“
To bylo asi 5 nejlepších, když je slyším, tak se chci jen zastřelit, když slyším ten zbytek, tak mi začnou krvácet uši a svíjím se v agónii vedle pultu s čistejma talířema.
Kolik hodin enně děláš?
ReplyDeleteTo je různý. Začínám v 18:00 a pak končím podle toho, kolik je lidí. Někdy v deset, někdy o půl jedný. A většinou někdy mezi tím.
ReplyDelete