Virage Kokot

Ahoj, jmenuji se Virage (čti Viráž) a moje příjmení je nevyslovitelné pro normálního člověka. Jsem původem z Indie a nyní pracuji jako manažer v luxusní brazilské restauraci.
Jsem nejoblíbenějším zaměstnancem podniku a skromě můžu říct, že i nejlepším. Všichni mě mají rádi, protože jsem přátelský a pracovitý. Čeští podřízení mi přezdívají "Kokot" prý to v jejich řeči znamená "přítel/přátelský". Už mi tak říká i pár dalších číšníků, hlavně ten z Itálie. Češi mu nejdřív museli vysvětlit, co to znamená a on se zasmál a hned mi tak přezdívá taky!  Takže jsem opravdu populární.
Moje práce spočívá v tom, že chodím po restauraci a roznáším dobrou náladu všude tam, kam vkročím. Občas se zeptám hostů jestli jsou spokojeni a někdy se jich i zeptám jak se jim daří!
Jsem také takový místní šprýmař. Můj oblíbený žert je pokazit objednávku a svalit vinu na nějakou ze servírek, tu si potom vezmu do kanceláře a strašně ji seřvu a vyhrožuju vyhazovem. Ona se třeba někdy rozbrečí, jindy zase ne. Ale já vím, že je to sranda a všichni mě za to mají rádi. Utužuje to kolektiv, udržuje dobrou náladu a zvyšuje morálku.
Rozděluji také důležité úkoly, říkám zaměstnancům, že mají uklidit ze stolu, prostřít nebo třeba roznášet jídlo. Oni by to beze mě, chudáčci, ani nevěděli.
Ženy mě přímo zbožňují, pokaždé, když mám schůzku, vezmu slečnu do mé restaurace a tvářím se velmi důležitě, protože to ženy mají rády. Sice se mnou nikdy nespí, ale dám jim svoje číslo s tím, ať mi zavolají. Z mých šesti schůzek za minulé dva týdny, se mi zatím žádná neozvala, ale já vím, že mají buď vybitý mobil a nebo mi co nejdřív zavolají. Takže myslím, že zítra budu celý den na telefonu a ze srandy pokazím ještě více objednávek než obvykle!
Tajně si myslím, že mám superschopnost číst lidem myšlenky. Občas stojím u dvěří za pultem a rozhoduji, kde budou hosté sedět. To je nejdůležitější práce v celém mém zařízení. (není to tu tak úplně moje, ale určitě brzo bude, protože mi práce skvěle jde a majitel mě má rád) A když hosté přijdou a je jich třeba pět, zeptám se, pro kolik lidí chtěj stůl a v duchu už si myslím, že to bude pro pět. A je to tak! Za poslední dva roky, co tu pracuji, jsem to pokazil jen jednou, takže si myslím, že s takovou bilancí, musím mít schopnost číst myšlenky. Bojím se to ale veřejně přiznat, vrhla by se na mě média a byl bych moc slavný. Já chci ale jen skromě řídit mojí vlastní restauraci.
90% hostů mi dává dýško. Někdo si myslí, že to je jen proto, že se u mého pultu platí účty a jinde to nejde, ale já vím, že tomu tak není. Občas host řekne, že byl s nějakým číšníkem zvlášť spokojený a dá mi pár dolarů dýška pro něj. Já ale vím, že je to vlastně pro mě, protože jsem číšníky tak vycvičil a říkal jim, co mají dělat. Krom toho, kdyby dostal dýško jen jeden, tak by to mezi personálem dělalo zlou krev. A to si nemůžem dovolit.