Fušál

Ono se to nezdá, ale život, jakej vedu není úplně bezstarostnej. Vlastně je to docela stres, i když si to snažím nepřipouštět a užívat si. Ale znáte to, všechno jsou hry a sranda, dokud někdo nepřijde o oko. A já už se o svoje oči bojím. A tak jsem si šetřil na dovolenou.

Když na mě majitel řval, byl jsem v klidu, myslel jsem na piňacoládu na pláži na Fiji.
Když jsem se nadýchal ředidla při leštění zdí a málem jsem se poblinkal, myslel jsem na bílé, písečné pláže a tyrkysové moře.
Když mi Virage dává debilní rozkazy, v mysli se přenesu do houpací sítě ve stínu palem.

Než jsem našel práci, tak jsem se ptal, kolik stojí má vysněná dovolená, bylo mi řečeno, že něco přes tisíc dolarů. Na otázku jestli je to se vším všudy, mi bylo odpovězeno, že jo. Tisíc dolarů už skoro mám. Tak jsem se šel znova zeptat, jak se věci mají a co by mi mohlo být doporučeno.

Teď jsem v depresi, protože mi bylo odhaleno, že budu potřebovat přes dva tisíce. To znamená ještě hodně Viragovejch výmyslů, hodně nakrájenýho hovězího a hodně naservírovanejch kuřecích stehýnek. Slečna, se kterou jsem konzultoval, totiž ráda zapomíná na cenu letenky. Minule i teď jsem se ptal jestli to jsou všechny výdaje dohromady, zase řekla, že jo. Podivil jsem se, že z Aucklandu na 12ti denní dovolenou na Fiji a zpátky se dostanu za 1400 dolarů. Tak řekla něco jako: "Jo takhle, ne, tak to ne, letenka bude tak kolem dalšího tisíce."

Áha! No, s chutí do práce. A nebo zkusím prodat ledvinu, beztak potřebuju jenom jednu.