Tam v Karviné

Našel jsem svůj poslední zápis z cest. Je to o odjezdu ze Zélandu a příjezdu na Bali. Naneštěstí se mi pak rozbil počítač, což je škoda. Věčná škoda. Takže tímto vám představuji svůj první a zároveň poslední příspěvek do mého cestovatelského deníku. Omluvte chyby a takový ty věci, jsem tatar a gramatiku moc neřeším. Ale asi bych měl, nechci působit jako nevzdělanec. Tak tedy čtěte, chcete-li:

Vyskočil jsem z postele a kolem byli lidi, na jejichž příchod a jejich zřejmě několikahodinouvou přítomnost jsem si nepamatoval. Ale i tak jsem byl rád, že jsem je mohl ještě před odletem vidět. Jenže byly 2 hodiny. To už jsem chtěl být na cestě na letiště. Ale nestalo se. Od čtvrtka do pondělí 2 hodin ráno jsem měl jednu velkou párty. S Tomem, spolubydlícím z hostelu, se kterým jsem žil po dobu 9 měsíců, jsme se nastěhovali do bytu k jednomu Italovi. A bylo to velký. Tak velký, že jsem v neděli v noci odpadl a probral se až teď. Pozdě.

Byl jsem naprosto na plech, když jsem se dostal k odbavení a muselo to ze mě táhnout hrozným způsobem. Připadal jsem si jak největší vyvrhel, ale to jsem ani nemusel, protože kolem bylo víc takovejch jedinců. Inu, opouštění Zélandu se jen zřídkakdy obejde bez nějakého toho drinku. Rád bych taky napsal něco o prvním letadle, které mě dopravilo do Brisbane, ale já si nepamatuju, že bych v něm byl. Snažil jsem si vybavit vedle koho jsem seděl a tak, ale nedaří se. Prostě nevím. Co ale vím je, že v Austrálii už mi bylo pekelně blbě a moje nejistá chůze mi byla na obtíž. Doškobrtal jsem se k pítku, opřel se a začal pít. A pil jsem hodně dlouho, v takový tý kocovinový snaze zbavit se toho utrpení, jo pro tohodle panáčka už bylo příliš pozdě.

Bylo to hrozný, ale vidina dalších šesti hodin v letadle, bez vody, čerstvýho vzduchu a stísněnej na sedadle vedle dalších dvou lidí, co mě budou v duchu soudit, byla ještě horší. Jenže vyhnout se tomu nešlo. Alespoň jsem se radoval, že budu u okýnka. Sedadlo 9A. Tak jsem se tam dopotácel, bledej jak stěna abych zjistil, že sedadlo 9A je sice nejdál od uličky, ale nemá okýnko. Prostě tam byla zeď. Tak jsem se usadil na tohle lože Záhořovo a cesta mohla začít.

Vedle mě si sedly dvě holky a já po chvíli odpadl a spal. Neklidným, nepohodlným spánkem. Od huby se mi prášilo i ve snech a tupá bolest hlavy mě občas vzbudila. Je vážně legrační, jak v letadlech, ve kterých nemáte v ceně letenky zahrnutou stravu a pití, vám nabídnou vodu jen dvakrát či třikrát. Během šesti podělanejch hodin. A v tom malým kalíšku toho bylo jak svěcený vody, ani ne dost si smočit prsty a pokřižovat se, takže jsem to do sebe nalil a doufal v brzký návrat australské letušky s dalším douškem.

Jak už jsem v úvodu zmínil, probral jsem se z komatu a spěchal na letiště, což mělo za násladek, že jsem se nepřevlíkl do letního oblečení. To znamena, že v 30°C a víc, jsem si jako pán chodil v černejch džínách a na nohách dlouhé hřejivejé ponožky. No a když jsem se dostal z letadla na Bali, tak ta vlhkost a horko mě už málem položily. Na výdeji zavazadel mi batoh vzali nějaký dva umpalumpové a i přes mé naléhaní, že o to nestojím to přede mnou táhli a nedali si říct. Pak si řekli o dýško a nenechali mě jít dokud jsem jim nedal dostatek. Každej si vzal 400 000 rupií. Další dva tataři co mi tašku vzali do kufru taxiku si každej vzali 100 000. Taxikář za 10minutovou jízdu, a to mě ještě odvezl jinam, než jsem chtěl, si vzal 700 000, smlouvání nefungovalo.

A teď kolik to tak asi je. Jízda celá by měla stát maximálně 100 000. Za peníze, který jsem utratil během první hodiny tady, jsem mohl vyžít pár dní. 1 dolar je 10 000. Hrozný, hodně mě to štve, ale stalo se. No, sedl jsem do baru, šel na internet a čekal na Andyho, u kterýho jsem měl bydlet. Je to gay. A po pár hodinách dorazil. Sedl jsem k němu na skůtr a vyrazili jsme do jeho bydliště vzdáleného zhruba 30 minut jízdy, skrz šílenou dopravu sestávající se ze tisíců skůtrů a motorek a pár aut, kde nikdo nedbá pravidel silničního provozu, jezdí se v protisměru, předjíždí se po všech stranách, po chodnících, zkrátka je to fakt jedna velká fakace na všechny regule.

Andyho dům. Andýho dům je. Andyho dům je jeden malej pokoj, a záchod/sprcha dohromady. Co to znamená? Sprcha je kýbl s vodou s naběračkou, kterou na sebe tu vodu nanášíte a pak to steče do kanálu v zemi. Záchod je díra v zemi a toaletní papír je…ten kýbl s vodou. Takže tou samou naběračkou a vodou si myjete zadek a pak si v tom třeba opláchnete obličej, genitálie, hlavu, prostě co chcete. Toto zjištění mělo za následek, že jsem se umyl jednou. A to jen aby se neřeklo a na záchod jsem šel až před chvílí, protože jsem už musel jinak bych prasknul, ale k tomu se ještě dostanu. V pokoji je jedna matrace na zemi. Takže jsem spal vedle Andyho. K tomu se ještě dostaneme.

Andy mě vzal za jeho kolegyní z práce a nějakýma kamarádama. A jsou to úžasný lidi, vzali mě na noční trh, kde jsem byl jedinej turista a divil se hygienickým podmínkám a myslel si, že všichní musí být stiženi krvavými průjmy a žloutenkou. Prostě maso v tom vedru se jentak válelo po stolech, na zemi, všechno promíchaný, oblezlý mouchama a myšlenka na to, že se všichni mejou kadící vodou a pak zpracovávaj maso, na čistotě taky nepřidala. Pak jsme se vrátili k nim domů a já byl pozván na večeři další den a zároveň mi Ari nabídl, že mě proveze na skůtru po nějakejch chrámech, vezme na pláž a tak, takže jsem nadšeně přitakal a za cenu 200 000 jsem byl vskutku rád. Rozloučili jsme se a já a Andy jsme dorazili domů.

…Po tom, co se omyl kadící vodou, byl čas jít spát. A pohoda, chvíli jsme se bavili a pak jsem zabral, časovel posun a vedro a ozvěny kocoviny udělaly své, takže jsem byl jak byl jak zabitej. O pár hodin později jsem se cuknutím probral, pač ten jarabák se dotknul mýho obličeje. Pak předstíral, že spí, takže jsem si fakt nebyl jistej, jestli se to stalo, ale trvalo mi hodnou chvíli, než jsem zas usnul. Pak jsem se zas probral, on byl tak 8 centimetrů ode mě a předtíral že spí. Tak jsem se šel vymočit do díry v zemi, ruce si neomyl kadící vodou, a vrátil se do postele a „vzbudil ho“ a řekl, ať se posune, že se na svojí půlku matrace nevejdu. Posunul se. A mě už bylo jasný, že tuto noc nezaberu. Jeho neustále kontrolování jestli spím a přisouvání se a následné odsouvání, to nešlo, kdybych zabral, tak by mě ještě vobtáh.

Ráno mě odvezl k těm známejm a já strávil hodinu čekáním, až přijde Ari, ve společnosti asi 60ti leté dámy, která neumí slovo anglicky, ale super, byla vtipná a docela jsme se pobavili a já měl dost času vymyslet jak se od Andyho odstěhuju. Přes den na skůtru, který si to zběsilou rychlostí hnal místní dopravou, jsem se rozhodl, že večer půjdu chlastat s Arim, i když umí anglicky asi jako já franouzsky.

Chrámy jsou vážně zajímavý a starý a ani u nich není moc turistů, tak jsem si prohlídku užil a Tanah Lot, nebo jak se jmenuje, je vážně úchvatnej, je na skále v moři a tak. No hezký je to. Na oběd jsme zastavili u jednoho z mnoha stánků podél silnice uprostřed rýžových polí a palem. Dal jsem si místní specialitu, rejži s chilli a grilovaný kravský vnitřnosti na špejli. Prej asi střeva. Lahoda. Křupavý a pálí to jak ďábel. Ke konci dne jsme jeli na pláž, kde jsem se vykoupal. Sprcha kadící vodou nepřicházela v úvahu, takže jsem byl rád za slanou mořskou vodu, jen ať mi ta sůl klidně žere kůži, hlavně když už nebudu sám sobě smrdět chlastem a potem. A celý náš trip jsme zakončili v night clubu. Koupil jsem nám pivo a přisedla si k nám docela pěkná holka.

Anglicky co? Neuměla, tak se bavila jen s Arim a já na ně koukal a nechápal, to že to je night club mi bylo sděleno až později, tak proto. No bylo hezký je pozorovat jak flirtujou a jak se ona k němu má, zvlášť protože si to pivo dala s náma. To mě vytočilo, já ho koupil pro sebe a ne pro ni, takže jsem svojí 0,7 litrovou lahev do sebe vyklopil rychlostí blesku a stav blažené opilosti se dostavil v cuku letu. Šel jsem na záchod, protože už jsem cítil značnou potřebu jít, posedět si na záchodě a následně užít luxusu tří vrstvého toaletního papíru a unášet se na vlnách libého zvuku spláchnutí toalety a následně si umýt ruce pod tekoucí vodou, do které rozhodně nikdo nekadil.

Správně, záchod byla díra v zemi ještě horší než u Andyho doma. A tak jsem tam chvíli stál, předstíral, že jakože čůrám a pak že si meju ruce a vratil jsem se ke stolu akorát když nadešel čas jet domů. S prostitující se dívkou jsme se vřele rozloučili, já ještě naposled spočinul svým zrakem na jejím poprsí a jeli jsme. U Ariho doma jsem strávil dalších několik hodin čekáním na to, až se Andy vrátí z práce, a tak jsme se opět věnoval plodnému rozhovoru s postarší dámou. Dívali jsme se na televizi, pokaždý když byla zmínka o bombách v Bostonu, tak řekla „boom“ já odpověděl pokýváním hlavy a se slovem „bum“ jsme se dívali na další zprávy.

Takhle jsme strávili přes tři hodiny. Poté dorazil zbytek rodiny, která sice taky neumí anglicky, ale víc lidí je větší zábava, tak jsme posedávali až se vrátil i Andy a byl čas na večeři. K té se podávala vařená kukuřice, fazolové lusky, rýže a ryba. K tomu mísa chilli omáčky, která mě rozbrečela jen jsem ji cítil. Snažil jsem se zapomenou na to, v jakých podmínkách jsme tyto pochutiny předešlé noci na tržišti koupili a bylo to fajn.

Andymu jsem řekl, že se budu následujícího dne stěhovat a že dneska v noci jdu s Arim pít jestli mu to nevadí, takže bych se vrátil až pozdě v noci, ať nečeká a nedělá si starosti. Bylo to bez problémů, takže jsme se odebrali do 20minut vzdáleného centra, kde je plno barů. Panák vodky za 15 000 rupií. Oh ano. A tak jsme pili, co nám přišlo do cesty a střídali bary a tancovali, až byly dvě hodiny a my se vykecávali se šlapkama. To se mi moc nezamlouvalo, tak jsme si odsedli a bavili se pro změnu s jinejma dvěma. A tak to šlo dokola, protože jich jsou všude na tisíce. Pak jsme chvíli popíjeli s australskou rodinou, za což jsem byl rád, konečně někdo s kým jsem se mohl doopravdy bavit. Přišel k nám sekuriťák a nábízel viagru a ještě nějaký prášky, zdvořile jsme odmítli, ale docela nás to pobavilo.

A poté byly tři hodiny a my opustili centrum, s úmyslem stavit se ještě v nějaký putyce cestou. Zastavili jsme na jídlo a co se nestalo. Andy volal Arimu a byl hrozně naštvanej, kde jakože jsem a že na mě čeká celou noc. To už mě tenhle bukanýr vážně naštval. Jeli jsme domů, kde se na mě snažil hrát naštvanýho, ale protože je neuvěřitelně teplej, tak to bylo komický, tudíž se to míjelo účinkem. Znovu jsem zopakoval, že se dnes stěhuji a lehl jsem si na zem, jelikož další noc vedle něho už jsem vážně strávit nechtěl. To se ho dotklo.

On šel ráno do práce a pro mě měl zajet Ari, ale je tři čtvrtě na dvě a nikde nikdo. Tak nevím, co se děje. Prostě tu jen sedím a čekám na večer až se teplý pán vrátí a odveze mě k nějakýmu hostelu. Kde se ubytuju, osprchuju čistou bezvýkalovou vodou a bude mi dobře. A zejtra se vyvalím na pláž a budu si to užívat. A možná to tak budu dělat po zbytek týdne. Chrámy jsem viděl a doprava po ostrově je nemožná, takže si udělám flákací dovolenou. Proč ne.

Teď už je mi hej, ale ráno to bylo hrozný, bylo mi zle a už jsem vážně potřeboval na záchod. Tak teda tradá, mám to za sebou. Bylo to v křeči, tělo se mi klepalo pod návaly kocoviny, z horka jsem byl celej zpocenej, ale mise splněna. Teď tedy jen sedím, ustavične piju vodu z barelu a objímám větrák.

Takže první dny tady jsem si docela užil a zjistil, že jsem rozmazlenej, protože mám problém s užíváním místního záchodu, ale ono to půjde. Na Andyho kamarády jsem udělal dobrej dojem s Andym samotným se to podělalo, ale necejtím se kvůli tomu blbě. Ať si klidně myslí, že jsem hulvát, protože se chci odstěhovat, osahávat mě po nocích prostě nikdo nebude. Pokud to nebudu chtít. A od něj nechci.

Bydlím v hotelu kousek od pláže a klubů. Za 100 000 rupií na den. To je dobrý. Mám pokoj s obří postelí a druhou malou, koupelnu se splachovacím záchodem a vanou a před pokojem bazén. A toust k snídani v ceně.

Sice je povlečení od krve a všemožnejch tělních tekutin, pod postelí mám nějakou indickou paštiku, umyvadlo na v koupelně protejká a záchod taky, takže je podlaha dost mokrá s mradlavá a ve vaně mám mravence a je rezavá, ale pořád je to lepší než u Andyho s kadidírou, kadící vodou a jeho choutkama na můj věneček.

Zas aby to nevyznělo všechno blbě, on je hodnej, tohle místo mi taky našel a dohodil a proto je ta cena tak nízká, není zlej jen mě chce vobtáhnout a to se mi nelíbí.

Včera jsem celý den strávil v jeho pokoji, protože jsem neměl kam jít, tady se dá během 30 metrů chůze stratit i v centru, natožpak v okrajový části města, to tam prostě musíte žít. A tak když se večer vrátil, nadšeně jsem se vrhnul na večeři, kterou přinesl a jeli jsme se rozloučit s těma jeho známejma. Bohužel Arimu bylo ještě z předešlé noci blbě a tak se neukázal.

Všichni byli na Andyho naštvaný, protože nás donutil přijít domů brzy a všem volal, kde jsme. Ve dvě v noci, to je opravdu nepotěšilo. Takže se všem omlouval a mě všichni litvali, že jsem se vrátil domů tak brzo. Rozloušení bylo milé, znovu jsem si poklábosil se starší paní, která do mě pořád něco hučela, ale nikdo se nenamáhal s překladem, tak jsem se jen usmíval a přikyvoval, občas se zasmál a předstíral, že jsem neslyšel jak prdí nebo krká. Nakonec mě objala a byla smutná a že jsme ji připomínal jejího druhýho syna, kterej se jmenoval Viktor. Chvíli mi vrtalo hlavou, jak je to možný, když nejsem ani trochu asiat/černoch, ale vyšlo najevo, že její manžel byl původem Holanďan, tak možná byl Viktor taky bledý chlupáček jako já.

Po rozlučce mě Andy dopravil sem a já si s ním dal pivo. Po jeho odjezdu jsem si dal pár dalších a šel se projít. Dostalo se mi nabídky na rozličné zboží a zážitky. Krom klasických suvenýru tu byly i rozličné drogy jako hašiš, tráva a snad i kokain, pokud teda te náznak šňupání znamenal kokain; a asi vypadám opuštěně protože každých pár metrů mě někdo zastaví jestli nechci ženskou. Který jsou tady hodně levný a je mi jich líto, ale na druhou stranu si asi slušně vydělaj, i když jedna se dá pořídit od 150 000 výš, takže dolní hranice je asi 15 dolarů. Na koruny si to hoďte, sami jestli vás to zajímá. Zkrátka je to levné. I tak jsem ale slušně odmítnul, jen jsem se samozřejmě ptal na ceny a věk nabízených dívek. Jsem byl zvědavej no.

Čím už jsem ale nepohrdnul byly houby. První nabídky byly okolo 150 000 rupií. Časem se snižovaly, až jsem si koupil za 40 000. Byl to pěkně sladkej drink. A protože bylo už po půlnoci a já chtěl v klidu čekat, co to udělá, v případě, že bych chtěl někdy jít na párty a dát si je tam, šel jsem domů vyčkával. Zatímco jsem čekal, začal jsem psát další článek, abych ráno zjistil, že smysl dávaj jen první dvě věty a pak už je to shluk náhodnejch výrazů, který nedávaj absolutně smysl, až na větu „Já jsem tak pomalej, tak strašně pomalej.“ Která trochu smysl dává. Znamená, že jsem pomalej. Ale odstavec ve stylu: „Kuře Nechtělo

teplo na moře pláži…. Ovocný led“

Už moc smysl nedává, ale vsadím se, že kdybych to publikoval jako dadaistické dílo na pisalci.cz nebo jak se ta stránka pro zoufalé básníky, kterým nikdo nerozumí, jmenuje, dostal bych hodně vysoké ohodnocení.

Pak jsem sledoval fén na stropě a upřeně se pozoroval v zrcadle. A povídal si se stropem, ale ten mi rozuměl a podporoval mě, takže to je v pohodě. Když jsem se vrátil do normálu bylo kolem šesté hodiny ranní. Usnul jsem a vstal o půl desáté, abych šel na snídani. To byl fakt jeden toust s nějakou sladkou pomazánkou a sklenička čaje. Pak jsem se vrátil do své chýše, spal další hodinu a šel znova projít město a kolotoč nabídek na levný sex a drogy se roztočil nanovo.

Došel jsem si až na okraj centra, kde jsou malý stánky s jídlem a žádnej mekáč nebo KFC či restaurace a koupil si kravký chrupavky, hovězí cosi na špejli, tofuněco, rybu a bylo to dobré. Zašel jsem do dvou stánků, abych toho porovnal co nejvíc a utratil 4 dolary. A to jsem se hodně nacpal. Pak nic až do večera, kdy jsem zas vyrazil, tentokrát na druhou stranu, za jídlem. Opět dva chody, nějaká ryba v curry omáčce a kuřecí střeva na špejli..asi střeva + sušené hovězí s chilli omáčkou a krevetama. Všechno s kopcem rejže.

…Trochu mi přijde, že jsem se na Bali přišel nažrat, ale coby ne, ono je to fakt chutný. Ale začínám tloustnout a chudnout, takže si dám zase menší půst. Štve mě to, kdybych při cestě na letiště těm hajzlům nedal skoro 200$ mohl jsem si tady celý dny prožrat a propít.

Teď je skoro půlnoc, přemejšlím, že půjdu houbařit a pak na pláž. Bych zase mohl mít nějaký pěkný příběh. A aby vás náhodou nenapadlo, že jsem nějakej rebel, tak lysohlávky jsou tady legální a obchody s nima jsou úplně všude.