Můj téměř roční pobyt na Zélandu se chýlí ke konci. Připadá mi to, jako by to bylo víc než rok. Když si vzpomenu na Auckland, tak mám pocit, že to bylo už před dávnou dobou a ono je to jen 4 měsíce. Všechny vzpomínky jsou tak nějak zamlžený a nejasný.
Ale to bude asi tím pitím.
Posledních pár měsíců jsem strávil v Christchurch. A pracoval přes agenturu, jakožto dělník. Dělal jsem zajímavé věci. Rozebíral lešení, čistil střechu od rzi, třídil odpad v recyklačním centru, leštil nově položenou podlahu, stěhoval troubu na pizzu,... Bylo toho dost.
Ale protože jsm byl línej jak prase a radši jsem se věnoval bloumání po domě opilej, tak jsem tady moc nevydělal. Vlastně jsem šel do práce jen, když se mi chtělo. A občas to byla sranda, protože většina mých spolupracovníků byla nějak postižená. A chyběly jim zuby. Jo.
Hned ze začátku svého pracovního poměru jsem se seznámil s Coreym. Corey měl brýle jak dno od půllitru. Corey měl taky zaschlou pěnu okolo pusy, neustálý ruměnec ve tváři, soplíky u nosu a kroutil podivně prstama. To, že ho po dvou týdnech vyhodili, je mi záhadou, chodil pro ně pracovat každej den. Já tam byl tak 20x. Což není mnoho. Ale předtím než odešel, mě dal hodně užitečných rad:
1. Dýchání je zdravé, měl bys pořád dýchat, mozek i srdce potřebujou kyslík a pomocí dýchání ho získaj.
2. Jíst ovoce a zeleninu je zdravé. Třeba brokolici, rajčata, fazole, kukuřici, zelí, jablka, třešně, jahody, kiwi,... (Jo fakt měl dlouhej seznam zeleniny a ovoce, kterej mi celej vyjmenoval.)
3. Pít vodu je důležité a zdravé. Tělo ji potřebuje, aby mohlo fungovat. Když nepijete dostatečně, máte žlutý čůrání.
4. Když má někdo žlutý čůrání, měl by se napít.
5. Je dobré mít práci, protože za ni dostanete peníze. A za peníze si můžete koupit ovoce, zeleninu a vodu.
Mým asi nejdelším kamarádem byl Paul, se kterým jsem dělal týden na pile. Byl hrozně milej, to jo. Ale nebylo mu rozumět. Ano měl jen pár zubů, byl to maor a jeho přízvuk zabíjel. Ale co jsem tak pochopil, měl rád holky z Brazílie, za mlada dělal hodně drog, víkendy tráví v naprostý opilosti a žije v hostelu. Vím, to není moc informací, na to že jsem s ním travil 8,5 hodiny denně po dobu jednoho týdne, ale fakt se mu nedalo rozumět. Naštěstí jsem rychle přišel s jednoduchým fíglem, jak to zamaskovat.
Nikdy se mě na nic pořádně neptal a stačila mu krátká odpověď. Takže jsem přišel na dvě verze odpovědí, jedna byla potrvzující "yea bro" a druhá nejistá/negativní "nah bro". Když si dáte záležet na výslovnosti, tak obě zní skoro stejně "ehh bruh". Takže si vždycky vybral odpověď, která mu vyhovovala, a tak jsme spolu dobře vycházeli.
Jinak jsem tady vlastně jen zabíjel čas a čekal na Asii.
Saturday 30 March 2013
Monday 4 February 2013
Kolik višní tolik višní.
Dlouho jsem nepsal, tak to nějak shrnu.
Projel jsem západní pobřeží jižního ostrova, něco viděl, fajn. Dostal se do Queenstownu. Šel na největší houpačku na světě. A teď jsem v Christchurch a hledám práci. A novinka, mám pronajatej pokoj v domě.
Mám soukromí po 10ti měsících a nevím, co s tím. Já už se nedokážu ani převlíknout, aniž by mě někdo sledoval. Jako když se ten starej děda v Shawshanku nemohl jít ani vyčůrat, když ho pustili na svobodu, protože byl zvyklej dostat povolení od bachařů. Já prostě potřebuju publikum.
A ženy. Och. Vůbec nic samozřejmě, ale nějaké dílčí úspěchy tu byly. Parkrát jsem se sešel s Korejkou, která se Youngjin Wi jmenuje. Ale to nestojí za řeč, co bylo nejlepší bylo setkání s Němkou. Přidala se ke mně na ulici a stopovali jsme společně. Nakonec jsme udělali nějaký vejlety a strávili spolu tři dny. A dvě noci. Z níž jednu ve stanu pro jednoho. Možná jednoho a půl. I tak to bylo malý a fajn. Ale jinak nic. A včera jsem se s ní zas po dvou týdnech sešel, náhodou byla ve stejným městě, tak jsme zašli na pivo. A pak zas nic. V Queenstown jsem se také seznámil s jednou hezkou holkou ze Švédska. Naučil jsem ji jokopogo a byla to docela sranda. Pak jsme leželi na parkovišti a koukali na hvězdy. Ale zas nic. A poslední noc jsem se seznámil s Italkou. Bavil jsem se s ní pár hodin a ona celou dobu brečela smíchy. Já byl zhruba po 12-15 pivech, a nevim asi jsem působil vtipně. No bylo to zajímavý a skoro jsme si dali pusu. wow. Skoro, ale nakonec nic. Neva, zejtra s ní mám rande ve městě. Ale dokážu si tipnout, co z toho bude. Nic.
Takže když to shrnu, měl bych zapracovat na koncovce, jinak fajn.
Dneska jsem zažil první zemětřesení. No, popisovat vám to nebudu, prostě se třásla zem.
Celej den jsem se zaobíral myšlenkou, proč se kytovcům říká kytovci. A nevím. Určitě existuje jednoduchý vysvětlení pro to a je snadný to najít na netu, ale mě baví nad tím přemýšlet.
Projel jsem západní pobřeží jižního ostrova, něco viděl, fajn. Dostal se do Queenstownu. Šel na největší houpačku na světě. A teď jsem v Christchurch a hledám práci. A novinka, mám pronajatej pokoj v domě.
Mám soukromí po 10ti měsících a nevím, co s tím. Já už se nedokážu ani převlíknout, aniž by mě někdo sledoval. Jako když se ten starej děda v Shawshanku nemohl jít ani vyčůrat, když ho pustili na svobodu, protože byl zvyklej dostat povolení od bachařů. Já prostě potřebuju publikum.
A ženy. Och. Vůbec nic samozřejmě, ale nějaké dílčí úspěchy tu byly. Parkrát jsem se sešel s Korejkou, která se Youngjin Wi jmenuje. Ale to nestojí za řeč, co bylo nejlepší bylo setkání s Němkou. Přidala se ke mně na ulici a stopovali jsme společně. Nakonec jsme udělali nějaký vejlety a strávili spolu tři dny. A dvě noci. Z níž jednu ve stanu pro jednoho. Možná jednoho a půl. I tak to bylo malý a fajn. Ale jinak nic. A včera jsem se s ní zas po dvou týdnech sešel, náhodou byla ve stejným městě, tak jsme zašli na pivo. A pak zas nic. V Queenstown jsem se také seznámil s jednou hezkou holkou ze Švédska. Naučil jsem ji jokopogo a byla to docela sranda. Pak jsme leželi na parkovišti a koukali na hvězdy. Ale zas nic. A poslední noc jsem se seznámil s Italkou. Bavil jsem se s ní pár hodin a ona celou dobu brečela smíchy. Já byl zhruba po 12-15 pivech, a nevim asi jsem působil vtipně. No bylo to zajímavý a skoro jsme si dali pusu. wow. Skoro, ale nakonec nic. Neva, zejtra s ní mám rande ve městě. Ale dokážu si tipnout, co z toho bude. Nic.
Takže když to shrnu, měl bych zapracovat na koncovce, jinak fajn.
Dneska jsem zažil první zemětřesení. No, popisovat vám to nebudu, prostě se třásla zem.
Celej den jsem se zaobíral myšlenkou, proč se kytovcům říká kytovci. A nevím. Určitě existuje jednoduchý vysvětlení pro to a je snadný to najít na netu, ale mě baví nad tím přemýšlet.
Friday 18 January 2013
Bluak
Přijel jsem do Greymouth. Prší. Celej den a v noci
to asi nebude jiný. Nemám co dělat. Chtěl jsem jít do města, ale jak už jsem
řekl, prší a navíc je to malý město na jižním ostrově.
Jižní ostrov. To je vůbec kapitola sama o sobě. Jsem
tu dva dny a už mě to sere. Nemůžu si pomoct. Jako jo, příroda je hezká. Ale…to
je prostě jen kopec, pláň, kopec, vinice, kopec a všude ovce. Jedna vedle
druhý. Nevím, co na tom všem přijde tak úchvatnýho. Nemůžu si pomoct. Možná
kdybych vyrostl na farmě nebo byl postiženej, jižní ostrov by mě uchvátil. Ale
to já ne. A navíc jsem bydlel 7 měsíců v Aucklandu. Mám rád Auckland. Znám
to tam. Pro někoho je to hrozná nudná díra a ošklivý město, ale já si na to
zvykl a oblíbil si to. A s městama tady se to nedá srovnávat.
Podle toho, co jsem do teď viděl, si představuju, že
Queenstown bude největší vesnice jihu, čítající 115 obyvatel, jejichž největší
zábavou bude házení klacku do bahna 6 dní v týdnu, s výjimkou nedělí,
to bude den sváteční, a tak ho všichni stráví ve svých slujích a budou
masturbovat. Na ovčí kožešině.
Ty malý města jsou fakt depresivní. Bahno, ovce a
vidláci. Většinou choděj bez bot, a nebo v holínkách. Paráda taky je, že
na to jsou hrdý. Skoro každej se mě ptá, co říkám na ovce a hory. Nemaj, co víc
nabídnout. Kromě házení klacku do bahna a masturbace ve slujích.
Chtěl bych získat pozici pracovníka v nějakém z místních
infocenter. Stál jsem ve frontě, abych se zeptal, z jaký ulice je nejlepší
stopovat, abych se dostal, tam kam chci. Dva lidi přede mnou se ptali kudy maj
jet, aby se dostali do nějakýho parku a další týpek se dotázal, kudy je to
rychlejší do Christchurch.
Když to dáte dohromady s mým dotazem, odpověď
byla vždycky stejná. A to hlavní silnice číslo 6. Mám takovej dojem, že snad
všichni návštěvníci v infocentru se ptaj na to, jak se co nejdřív dostat
pryč. Tudíž by mi stačilo naučit se pár frází obsahující informaci o hlavní
silnici číslo 6, které bych celý den opakoval, večer sbalil vydělané peníze a
noc trávil chozením bos po kopci, sledováním ovcí a házením klacku do bahna.
Pokud by ovšem nebyla neděle, to bych to v práci zabalil dřív a našel si
vhodnou sluj.
Wednesday 16 January 2013
Slova jsou jen kapky, kleště.
Někdo mi vyčetl, že už nepíšu na blog a že bych měl zase začít.
Bohužel jsem zaneprázdněn cestováním, sbíráním zbytků jídla po kuchyňských stolech v hostelech, ohříváním zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech, konzumací zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech a následným sezením na záchodě po dlouhý čas, protože jíst zbytky jídla z kuchyňských stolů v hostelech, není zrovna nejlepší nápad.
Když už se ale na internet dostanu, je to na omezený čas, a tak se začnu věnovat nejdůležitějším věcem a pak až se dostávám k těm méně významným. Otázka priorit. Tady je seznam mých priorit:
1. Stahování pornografie
2. Sledování pornografie online
3. Jít na xchat do místnosti Chotěboř a říkat náhodným lidem, že mají tlusté matky
4. Vydávat se za 12ti letou holčičku na alik.cz
5. Vyhledat aktuální cenu jednosměrné letenky do Bandar Seri Begawan
6. Ozvat se rodině a přátelům
7. Předstírat zájem o lidi, kteří se mi ozvou na facebooku
8. Sledovat "retarded running horse" na youtube po dobu 15ti minut
9. Dostat se na youtube do sekce divných videí, jako třeba tohle: http://www.youtube.com/watch?v=yZNgqVInQGw a zaseknout se tam nejmíň na dvě hodiny. (Jestli nevíte, jak se k takovým videím dostat, tak stačí vyhledat "kids with down syndrome" a ono už to jde samo.)
10. Psát na blog.
Jinak během posledních dnů jsem:
- Byl v Hobitíně.
- Skočil ze 4,5 km s padákem a hezkou blonckou na zádech a během letu si ve vzduchu pohladil ptáka.
- Vylezl na Horu Osudu z Pána Prstenů.
- Málem zapříčinil smrt náhodné turistky.
- Oholil si kus zad.
- Stal se přeborníkem ve stopování.
- Dostal nanuk.
PS: Jsem špatnej člověk, když mě docela potěšilo, že Jirásková umřela?
PS II: Jsem špatnej člověk, protože budu mít stejný pocit, až podobný osud potká Bohdalovou?
PS III: Já si ty dvě vždycky plet a obě mě štvaly.
PS IV: Vím, že bych z těchhle čtyř "PS" mohl udělat jedno a nebo z toho udělat plnohodnotnej odstavec, ale takhle to vypadá důležitějc.
Bohužel jsem zaneprázdněn cestováním, sbíráním zbytků jídla po kuchyňských stolech v hostelech, ohříváním zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech, konzumací zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech a následným sezením na záchodě po dlouhý čas, protože jíst zbytky jídla z kuchyňských stolů v hostelech, není zrovna nejlepší nápad.
Když už se ale na internet dostanu, je to na omezený čas, a tak se začnu věnovat nejdůležitějším věcem a pak až se dostávám k těm méně významným. Otázka priorit. Tady je seznam mých priorit:
1. Stahování pornografie
2. Sledování pornografie online
3. Jít na xchat do místnosti Chotěboř a říkat náhodným lidem, že mají tlusté matky
4. Vydávat se za 12ti letou holčičku na alik.cz
5. Vyhledat aktuální cenu jednosměrné letenky do Bandar Seri Begawan
6. Ozvat se rodině a přátelům
7. Předstírat zájem o lidi, kteří se mi ozvou na facebooku
8. Sledovat "retarded running horse" na youtube po dobu 15ti minut
9. Dostat se na youtube do sekce divných videí, jako třeba tohle: http://www.youtube.com/watch?v=yZNgqVInQGw a zaseknout se tam nejmíň na dvě hodiny. (Jestli nevíte, jak se k takovým videím dostat, tak stačí vyhledat "kids with down syndrome" a ono už to jde samo.)
10. Psát na blog.
Jinak během posledních dnů jsem:
- Byl v Hobitíně.
- Skočil ze 4,5 km s padákem a hezkou blonckou na zádech a během letu si ve vzduchu pohladil ptáka.
- Vylezl na Horu Osudu z Pána Prstenů.
- Málem zapříčinil smrt náhodné turistky.
- Oholil si kus zad.
- Stal se přeborníkem ve stopování.
- Dostal nanuk.
PS: Jsem špatnej člověk, když mě docela potěšilo, že Jirásková umřela?
PS II: Jsem špatnej člověk, protože budu mít stejný pocit, až podobný osud potká Bohdalovou?
PS III: Já si ty dvě vždycky plet a obě mě štvaly.
PS IV: Vím, že bych z těchhle čtyř "PS" mohl udělat jedno a nebo z toho udělat plnohodnotnej odstavec, ale takhle to vypadá důležitějc.
Wednesday 2 January 2013
Lstiví nosorožci.
Dámy a pánové,
I give you
punk.
Inu, to bylo tak. Byl Silvestr. Můj poslední den v práci. Skončil jsem ve 23:45. Akorát čas skočit na bar a totál se zrubat. To jsem udělal. A protože jsem měl poslední den společně s mým nejlepším kamarádem Rafaelem, tak po tom, co jsme skončili, jsme totálně. TOTÁLNĚ vylitý dělali věci.
S uniformama. Moje kravata je uvázaná kolem kytky, která zdobí zahrádku Wildfire, moje kalhoty jsou roztrhaný na kusy a válej se někde na ulici, moje košile je taky na cucky, ale aspoň v koši a boty (Baťa, který jsem měl do tanečních) skončily v moři, prostě jsem je tam zakop.
Už se nemusím holit každej den, pečovat o sebe. Nemusím si žehlit a prát košile. Nemusím nic. Jen si užívat života a hromady peněz, který teď mám!
No a tak jsme teď každou noc zapíjeli to, že udjíždíme z Aucklandu a už se asi nikdy neuvidíme. Včera jsme šli do Provedoru. Bar v přístavu.
Skončili jsme zas jak jokoti, kolem třetí ráno nás napadlo skočit do moře. A tak jsme to co? Udělali. Několikrát po sobě. Já udělal i salto. Když se opiju, tak jsem ninja. Problém byl, že vylízt jsme museli po schodech a na těch je hodně škeblí a tak. Takže jsme celý sedřený a krvácíme z celýho těla. To bude jizev. No nádhera. Moje bílý tříčtvrťáky jsou teď béžový.
No a ráno po návratu domů jsem nad pivem se spolubydlícíma dostal nápad se ostříhat. Olivia se toho ujala. A tak teď vypadám takhle a je to krásný. Jsem fakt spokojenej.
Tak to jen tak na okraj.
Zejtra začnu cestovat. Stopem. Sám. A nevím kam. No není to nádhera?
Je.
I give you
punk.
úchylný úsměv. oh yea, baby, you know you like it. |
Inu, to bylo tak. Byl Silvestr. Můj poslední den v práci. Skončil jsem ve 23:45. Akorát čas skočit na bar a totál se zrubat. To jsem udělal. A protože jsem měl poslední den společně s mým nejlepším kamarádem Rafaelem, tak po tom, co jsme skončili, jsme totálně. TOTÁLNĚ vylitý dělali věci.
S uniformama. Moje kravata je uvázaná kolem kytky, která zdobí zahrádku Wildfire, moje kalhoty jsou roztrhaný na kusy a válej se někde na ulici, moje košile je taky na cucky, ale aspoň v koši a boty (Baťa, který jsem měl do tanečních) skončily v moři, prostě jsem je tam zakop.
Už se nemusím holit každej den, pečovat o sebe. Nemusím si žehlit a prát košile. Nemusím nic. Jen si užívat života a hromady peněz, který teď mám!
No a tak jsme teď každou noc zapíjeli to, že udjíždíme z Aucklandu a už se asi nikdy neuvidíme. Včera jsme šli do Provedoru. Bar v přístavu.
Skončili jsme zas jak jokoti, kolem třetí ráno nás napadlo skočit do moře. A tak jsme to co? Udělali. Několikrát po sobě. Já udělal i salto. Když se opiju, tak jsem ninja. Problém byl, že vylízt jsme museli po schodech a na těch je hodně škeblí a tak. Takže jsme celý sedřený a krvácíme z celýho těla. To bude jizev. No nádhera. Moje bílý tříčtvrťáky jsou teď béžový.
No a ráno po návratu domů jsem nad pivem se spolubydlícíma dostal nápad se ostříhat. Olivia se toho ujala. A tak teď vypadám takhle a je to krásný. Jsem fakt spokojenej.
Tak to jen tak na okraj.
Zejtra začnu cestovat. Stopem. Sám. A nevím kam. No není to nádhera?
Je.
Subscribe to:
Posts (Atom)