Lstiví nosorožci.

Dámy a pánové,
I give you
punk.

úchylný úsměv. oh yea, baby, you know you like it.

Inu, to bylo tak. Byl Silvestr. Můj poslední den v práci. Skončil jsem ve 23:45. Akorát čas skočit na bar a totál se zrubat. To jsem udělal. A protože jsem měl poslední den společně s mým nejlepším kamarádem Rafaelem, tak po tom, co jsme skončili, jsme totálně. TOTÁLNĚ vylitý dělali věci.
S uniformama. Moje kravata je uvázaná kolem kytky, která zdobí zahrádku Wildfire, moje kalhoty jsou roztrhaný na kusy a válej se někde na ulici, moje košile je taky na cucky, ale aspoň v koši a boty (Baťa, který jsem měl do tanečních) skončily v moři, prostě jsem je tam zakop.
Už se nemusím holit každej den, pečovat o sebe. Nemusím si žehlit a prát košile. Nemusím nic. Jen si užívat života a hromady peněz, který teď mám!
No a tak jsme teď každou noc zapíjeli to, že udjíždíme z Aucklandu a už se asi nikdy neuvidíme. Včera jsme šli do Provedoru. Bar v přístavu.

Skončili jsme zas jak jokoti, kolem třetí ráno nás napadlo skočit do moře. A tak jsme to co? Udělali. Několikrát po sobě. Já udělal i salto. Když se opiju, tak jsem ninja. Problém byl, že vylízt jsme museli po schodech  a na těch je hodně škeblí a tak. Takže jsme celý sedřený a krvácíme z celýho těla. To bude jizev. No nádhera. Moje bílý tříčtvrťáky jsou teď béžový.

No a ráno po návratu domů jsem nad pivem se spolubydlícíma dostal nápad se ostříhat. Olivia se toho ujala. A tak teď vypadám takhle a je to krásný. Jsem fakt spokojenej.

Tak to jen tak na okraj.

Zejtra začnu cestovat. Stopem. Sám. A nevím kam. No není to nádhera?








Je.