Kolik višní tolik višní.

Dlouho jsem nepsal, tak to nějak shrnu.
Projel jsem západní pobřeží jižního ostrova, něco viděl, fajn. Dostal se do Queenstownu. Šel na největší houpačku na světě. A teď jsem v Christchurch a hledám práci. A novinka, mám pronajatej pokoj v domě.
Mám soukromí po 10ti měsících a nevím, co s tím. Já už se nedokážu ani převlíknout, aniž by mě někdo sledoval. Jako když se ten starej děda v Shawshanku nemohl jít ani vyčůrat, když ho pustili na svobodu, protože byl zvyklej dostat povolení od bachařů. Já prostě potřebuju publikum.

A ženy. Och. Vůbec nic samozřejmě, ale nějaké dílčí úspěchy tu byly. Parkrát jsem se sešel s Korejkou, která se Youngjin Wi jmenuje. Ale to nestojí za řeč, co bylo nejlepší bylo setkání s Němkou. Přidala se ke mně na ulici a stopovali jsme společně. Nakonec jsme udělali nějaký vejlety a strávili spolu tři dny. A dvě noci. Z níž jednu ve stanu pro jednoho. Možná jednoho a půl. I tak to bylo malý a fajn. Ale jinak nic. A včera jsem se s ní zas po dvou týdnech sešel, náhodou byla ve stejným městě, tak jsme zašli na pivo. A pak zas nic. V Queenstown jsem se také seznámil s jednou hezkou holkou ze Švédska. Naučil jsem ji jokopogo a byla to docela sranda. Pak jsme leželi na parkovišti a koukali na hvězdy. Ale zas nic. A poslední noc jsem se seznámil s Italkou. Bavil jsem se s ní pár hodin a ona celou dobu brečela smíchy. Já byl zhruba po 12-15 pivech, a nevim asi jsem působil vtipně. No bylo to zajímavý a skoro jsme si dali pusu. wow. Skoro, ale nakonec nic. Neva, zejtra s ní mám rande ve městě. Ale dokážu si tipnout, co z toho bude. Nic.

Takže když to shrnu, měl bych zapracovat na koncovce, jinak fajn.
 
Dneska jsem zažil první zemětřesení. No, popisovat vám to nebudu, prostě se třásla zem.

Celej den jsem se zaobíral myšlenkou, proč se kytovcům říká kytovci. A nevím. Určitě existuje jednoduchý vysvětlení pro to a je snadný to najít na netu, ale mě baví nad tím přemýšlet.