Na moutě kutě

Možná jste si všimli, že jsem toho za pár posledních týdnů moc nenapsal.

Nemám poslední dobou zrovna nejlepší náladu a i když mám třeba čas na psaní, tak radši sedím na posteli a koukám na svoje nohy, který vypadaj jako obrovský, bílý, chlupatý housenky. A tak jen sedím, koukám, občas si nakadeřím chlupy, že to vypadá jako mini dredy a to je vše.

Blog už mě nebaví. Není to, co dřív, byla to zábava, psal jsem, co jsem chtěl a tak. Teď už se z toho ale stal jen normální blog a to je strašnej úpadek. Je to jako deník a to nechci. Blogování je totiž strašná teplárna a já ze srdce nesnáším všechny bloggery, co to berou vážně. (Ano, Šaveli, i tebe. Teda ne celýho, jen tu tvou část, která bloguje. Ta část, která se opije do němoty a vrhne Pacanoj na stěnu v jeho pokoji, ačkoli má kolem krku kýbl, takže je to fakt docela um, ohodit jen tu stěnu; tak ta část je moje oblíbená.)

Takže si vyhlašuju prázdniny. Možná, že něco napíšu zejtra, možná za měsíc. Podle toho, jak se mi bude chtít. Mám napsanejch asi padesát článků, ale dávat je sem nebudu, protože s nima nejsem spokojenej. Když napíšu něco dobrýho, tak to sem dám. Třeba.

A samozřejmě mě potěší, když mi teď budete pochlebovat v komentářích, na facebooku nebo kdekoliv jinde, ať s tím nekončím, že jsem super a sexy a že se se mnou chcete všichni kamarádit a vyspat, až se vrátím. To by bylo fajn.