Asereje há a he.

Zpátky k Fiji. Prošel jsem si fotky a vyrobil si wallpaper.
Vždycky když ho vidím, tak mě povzbudí a rozveselí.

Mr. Crab

A taky jsem našel fotku mraku.

Nic nevidíte?

A teď?

No a já se smál tak, až jsem rozhoupal člun, kterej mě převážel na loď.

A teď zvážním. V práci jsem měl 13ti hodinnovou směnu bez přestávky. To je tak trochu hodně. Ale co, aspoň peníze. Řekl jsem si o další zvýšení platu a jestli nedostanu 15,50 na hodinu, tak končím se vším a to, že nemám dostatek financí mě nezajímá, nebudu laciná děvka pro všechno. Už ne.

A jsem štamgastem v baru AndrewAndrew. Nejlepší místo na Zélandu. Jsem tam každej den. Utrácím tam tak třetinu svýho platu. Tancuju s obsluhou. Občas tam zajdu jen tak sám, dám si pivo během přestávky v práci a čtu si.

V práci je asi 15 novejch lidí a já nemám touhu se s nima seznamovat, za měsíc stejně odejdu a všichni jsou divný a pomalý a štvou mě.

Můj spolubydlící se stal dealerem. Pokoj nám teď voní po trávě a připomíná mi to moje časy na koleji. Nabídl mi vskutkui výhodnou cenu, ale já jsem odmítl. Prostě peníze mám na pití a cestování. Trávu jedině zadarmo.

Nepojedu do Austrálie. Nemám na to peníze. Trochu mě to štve, ale co, aspoň si víc užiju Asii. Já a Bangkok? Věřte mi, u toho byste chtěli bejt. Škoda, že nebudete.

Nevím jestli jsem to už psal, nebo ne, protože články po sobě nečtu, takže mi omluvte jestli se opakuju. The Beach jse skvělej film, kterej máj rádi všichni lidi, který cestujou a potkal jsem je. Je v něm docela dost chytrejch věcí, i když může působit trochu lacině no. A soundtrack je bomba.

Fabio mi řekl, jestli bych mohl aspoň jednou ráno přijít bez kocoviny. Já mu řekl, jestli by aspoň jednou ráno mohl přijít bez debilních keců a umřít. Ne kecám, ale pochlapil jsem se a řekl, že možná, když se mi bude chtít.