To jsem se tak jednou nachomýtl na mexickou ženitbu.
Grissel mě pozvala na svatbu jejího bratra. Fakt, že nemám vhodné ustrojení jsem nijak řešit nemusel, protože Jorge je tak zhruba stejně velkej jako já, tudíž mi zapůjčil svůj prímový oblek i botky podkůvkou. Dobře, bez podkůvky, ale klapaly stejně. A špičku měly řádně dlouhou, kdybych s nima skočil do bazénu, mohl bych jich užívat jako ploutví. Už tak jsem měl cukání chodit v nich na souši pozadu.
Město, kde se veselka odehrávala se jmenuje Tequisquiapan, jestli vám to nic neříká, nevěšte hlavu, hned vám pomůžu, je to asi 45 minut jízdy od Queretaro. Tak teď, když už jsme všichni doma, můžu pokračovat ve vyprávění.
Po příjezdu do honosného hotelu jsem zjistil, že v něm vlastně nejsem ubytován, což mě lehce zaskočilo, ale nenechal jsem se vyvést z míry a hledal hostely v Tequisquiapan. Čím se toto město vyznačuje, krom toho, že se zde nachází přenádherný kostel na náměstí, je fakt, že tam nejsou žádně hostely. Už jsem si skoro pofňukával do kníru, zoufajíc si, že budu muset platit okolo 100 dolarů na noc, když v tom jsem objevil pokoj za 30. 30 dolarů. Za normálních okolností by to byl rozpočet na 4-5 ubytovacích dní, ale nedalo se svítít. Jorge mě tam odvezl a já zaplatil 60 doláčů, ánžto jsem tam byl na dva dny.
Druhý den jsem byl v 17:00 na náměstí před kostelem. Kolem mě byla spousta Mexičanů, jak už to tady tak bývá, nicméně dnešek se vyznačoval tím, že byli všichni v oblecích a šatech a chtěli mi třást pravicí, případně mi olíbnout líce. Nejednou se mi stalo, že jsem se začal představovat stejnému člověku podruhé.
I normálně mám problém pamatovat si lidi a jejich jména, natož pak pod ostrým mexickým slunkem, obklopen davem tří set svatbychtivých Mexičanů a Mexičanek, zatímco mi pomalu docházi, že Jorge má menší velikost oblečení, košile mi svírá krk tak hrubě, že by se za to ani madam Alexandra z gentlemanského klubu Samet v Trutnově stydět nemusela a kalhoty mi svírají pupek v obležení jak Němci Stalingrad. Dost natěsno.
Během všeho toho socializování za mnou přišel nějaký strýc s koncem kravaty vysoko nad pupkem a zeptal se, jestli nemám zapalovač. Měl jsem. Vždycky se snažím mít, právě kvůli takovýmhle situacím. Zapůjčil jsem mu ho a on mi na oplátku nabídl cigaretu. Tohle nebyl okamžik velkých úvah, a tak mi mysl zklidnil příval nikotinu z darované Cumelky a vlídný rozhovor s vesnickým pánem, se kterým jsme si sice vzájemně nerozuměli ani slovo, ale alespoň nás ostatní nechali být.
Nastal čas nasoukat se do kostela. Nejsem křesťan, tudíž netuším, co se sluší a patří, držel jsem se tedy rady "Dělej to, co ostatní. A seď vzadu." Mexická, křesťanská svatba. To je hodně zpívání, modlení, křižování se, spojování ukazováčku s palcem a následné líbáni v místě, kde se tyto prsty spojí.
Ja se účastnil jen vstávaček, na nějaký křižování mě neužije, zpívání už vůbec ne. A cucání prstů si nechám na jindy. Problém nastal v okamžiku, kdy si celej kostel kleknul na takový ty dřevěný kolenokurvítka, co v kostelích bejvaj v lavicích.
Šlo se rovnou ze stoje do klečení, nebylo moc času přemýšlet, kleknout si nebo ne? V boha nevěřím ani trochu, když pokleknu, tak to bude jako kdyby křesťan uřízl hlavu kozloj, krví nakreslil na zeď pentagram a skákal okolo ohně oslavujíce novoluní. Jasně, bylo to jen jednou, není to myšlený vážně, ale jde o princip. A jsem si plně vědom toho, že ten příměr není úplně košér. Ale takhle já to vidím.
Když už jsem byl jeden z posledních v kostele, co pořád ještě stál (vedl jsem skupinu hrstky důchodců s berlemi, kteří by si neklekli, ani kdyby jim do kolen zezadu šťouchal sám Ježíš, jak byli ztuhlí), vzpomněl jsem si na Hvězdnou bránu a Teal'ca a jeho moudrá slova "Nepokleknu před falešnými bohy!", takže jsem se jen posadil. Schytal jsem za to pár pohledů, ale co, křižovat mě za to nebudou.
Další zpívání, žehnání, čtení historek z bible a pak najednou všichni vstali a šli se nasvačit dopředu. Kněz tam rozdával sušky a rozlejval víno, jak Jirka Kára pivo před svatbou. Já si říkal, proč ten boží pomocník chvílema mizí pod oltář, aby se vzápětí zase vynořil, většinou s nějakou pomůckou, jejíž účel jsem netušil, ale hlavně s růžolícími tvářemi a veselým výrazem. On tam chlastal Kristovu krev.
Věřící svačili, do toho hrála nějaká písnička o lásce a andělech a já se kochal malbami INRIho a jeho homies na okolních zdech.
Každá sranda ale jednou končí a my museli evakuovat kostel, jelikož ceremonie skončila. Přímo před vraty chrámu páně, jsem narazil do Lulu, sestry Jorgeho, která také měla tu čest poznat můj vožralej ksicht během jednoho večírku na Zélandu. Představila mi rodiče, moc příjemní lidé a hned jak se otec dozvěděl, že jsem z Čech a jsem tu sám, čapl za ním stojící děvče za loket a strčil mi ji před nos. Tak jsme si vzájemně oblízli tváře, potřásli pravicemi a chystali se ke zdvořilostnímu rozhovoru.
"To někdo asi hází rejži." Pomyslel jsem si. Kdepak. To mi celou levou stranu saka a část vousů taktéž podělal pták. Velké, zelené, řídké lejno se grandiózně rozpláclo na několika místech a vydalo se na tekutou cestu dolů po hladké látce mého oděvu. Propuklo všeobecné veselí, na mě se hrnuly papírové kapesníčky ze všech stran, jak kdyby se tu konala promotion akce Pornhubu a já byl tak znovu vysvobozen ze socializování.
Cestou na oficiální svatbu v hotelovém parku jsem pucoval hovna, takže pohoda. Pak už jsem sledoval budoucí manžele, jak si říkají své ano, zatímco ostatní to moc nebralo, protože to hlavní se odehrálo v kostele. Otec, syn i duch svatej o tom věděj, takže je to pořešený, a tenhle obřad už je jen, aby se to mohlo podepsat a začít chlastat.
Poslal jsem tam dvě margarity a byl čas na večeři. Byla to honosná svatba, takže předkrm byl dvě jednohubky, hlavní chod kuřecí plátek s bramborou a dezert kalíšek tvarohu s ovocem. Pošmákl jsem si. Během hodování jsem spořádal několik piv. řekněme třeba 5. Jenže posh svatba, takže byly v 0,2 lahvích.
Po dezertu tequila a hurá na bar pro další piva. Lidi se okolo bavili španělsky a já se moc nechytal, občas někdo něco řekl anglicky, což jsem velice oceňoval, ale protože jsem nedružnej, tak jsem nedokázal rozvinout plnohodnotnou konverzaci. A tak VŠICHNI tančili na latinskoamerické rytmy a já se propíjel pivama. Až jim došla. Tak tedy whisky.
Pak jsem byl zatažen na taneční parket, kde ženich házel podvazek nevěsty ostatním vdavkuchtivým jinochům, aby se zjistilo, kdo bude další na řadě. Obdržel jsem wrestlingovou masku (kterou jsem pak vyšpatnil) a čekal, co se bude dít. Totální mosh pit. Kluci se rvali jak koně, trhali si obleky a padali na zem. Já prchal z epicentra dění na okraj a až s mateřškou láskou jsem ochraňoval svou sklenku vodky s brusinkovým džusem (jak se tohle stalo nevím).
Následně jsem stál buď u baru, nebo seděl u stolu, či se bavil s jedním klukem o Kafkoj. Ještě si vzpomínám na rozhovor s dalším náhodným frajerem, kterej se mě ptal, jestli nevím kde sehnat kokain. Já. Jedinej evropan široko daleko bez kontaktů na kohokoliv. Takže jsem se dovtípil, že je asi už hodně zoufalej a ještě víc vožralej.
Barman neznal bloody mary, tudíž má zlitá mysl nevymyslela nic lepšího, než ho to naučit. To se nepovedlo, ale dostal jsem litr rajčatovýho džusu, půl flašky absolutky a tabasco, takže jsem si míchal sám a měl jsem až do rána vystaráno.
Ráno přišlo brzo a já se přistihl, že tancuju s holkou od našeho stolu a učím se...nějakej tanec. Ale pohunci pod náma začali rozebírat parket, takže v šest ráno party over. Na tágo do mýho hotýlku jsem si musel půjčit. Do pokoje jsem přišel mrtvej.
Ozvalo se bouchání na plechové dveře. Majitel hotelu mě budil, že je čas sbalit se a jít do hajzlu. Mé krví podlité oči se pomalu rozlepily a já si mohl začít na plno užívat kocoviny. Voda došla, jídlo nemám. Sprcha! Dopotácel jsem se do ní a vsugerovával si, že neumírám a je mi krásně.
Cestou domů do Tolucy jsme jeli společně s Lulu. Ta uprostřed cesty zahlásila, že jde blejt. A tak Jorge zastavil. A ona si šla ulevit. Já tuto zastávku uvítal, protože byla u obchůdku s nápoji, a tak jsem si po několika dlouhých hodinách koupil vodu a stáhl skoro celou flašku.
K večeři byla pizza u Grisseliných rodičů, nasytil jsem svůj rozhozený žaludek a těšil se na spánek.
Taková byla má zkušenost s mexickou svatbou. Bylo to úžasný a šílený. A ač o sobě říkají, že pijou hodně, na českou svatbu to nemá. Co se ale týče tancování, tak to kam se na ně hrabem.
No comments:
Post a Comment