Culiacan. Sin City. Pobýval jsem tam přes tři týdny a upřímně nemůžu sepsat všechno, co jsem dělal. Protože si toho spoustu nepamatuju. Možná většinu.
Nejdelší doba, kterou jsem tam strávil střízlivej, byly dva dny. A to jen proto, že jsem trpěl masivní kocovinou, při které i vstát z postele bylo pekelným počinem.
První den mého příjezdu mě Muri uvítal na busáku se šesti vychlazenejma pivama a jointem. Tráva už mi moc nevoní, takže jsem jí pohrdnul, ale piva se hodila. Nalil
jsem do sebe čtyři během půl hodiny. Než jsme jeli domů, zamířili jsme na jídlo. Ale předtím jsme si udělali zastávku ve velice pochybné čtvrti. Já měl za
úkol neopouštět auto, což jsem s radostí splnil. Za pár minut už jsme jeli na čerstvé krevety s pytlíkem cocobela v kapse. Odtud už to jde jenom s kopce.
V tento den měl taktéž Murislav závěrečnou zkoušku na univerzitě. Ta probíhala tak, že jsme chlastali u kamarádů na bytě, sjížděli se a on hledal, komu by mohl
zaplatit, aby za něj ten test udělal. Nikoho bohužel nesehnal, takže to dělal online ve stavu více než podroušeném. A prošel. A tak se z něj stal inženýr.
O úrovni místního školství mám tedy jisté pochyby, ale budiž, není to moje starost.
Zbytek večera jsme strávili kolem stolu na zahradě, ve které poklidně bublala fontána a občas se nám mezi nohama promotala jedna ze dvou koček. Jak noc plynula,
piva mizela a kluci pořád odjížděli kupovat další a další pytlíky pudru, které pak bezstarostně likvidovali, jako by se nechumelilo. Ale ono chumelilo. A hodně.
Asi ve čtyři jsem tuto společnost opustil a šel spát, mládežníci však ještě pokračovali do brzkých ranních hodin.
11:00. Povstávám a zdravím panímámu. Pak už si nic nevybavuju až do večera, seděli jsme u kamarádů na bytě a vydatně se opíjeli. Třikrát jsem zvracel a to nebyla
ani půlnoc. Po pár dnech mi došlo, že to je tím hnusným pivem a né mou opilostí. Stačilo mi dát si dvě a ony už se draly vrchem zpátky na svět. Nicméně párty jela.
Kokain s příchutí grepu? Není problém.
O půlnoci se jelo do centra na technopárty. Něco jako všechnopárty, jenže bez Šípa a s fetem. Co mě udivilo byl fakt, že jsme byli přímo v centru, kolem nás obytné
budovy, restaurace a tak. To ale nikoho nezajímalo, bedny velký jak vrata od garáže a valily na plnej knedlík. Alexis, dj, majitel dvou občertvení a divoký feťák
(ale to myslím v dobrým, ne že by byl smažka), mi nabídl extázy. Tak oukej, zkusíme jaký to tady v Mexiku maj. No nic extra. Tancujem a pijem, pak narazím na nějakou
známou známejch, která mi dá pusu a nabídne další em, tak to s Murim přijmem a pak už je to docela pohoda.
Občas přijedou policajti, tak je ostraha podmázne a oni daj pokoj. Rozhlížím se po okolí a všichni jedou jak splašený, páruje se to jedna radost, ale já si jedu to
svoje smutný vousatý blues a to mi stačí. V šest ráno začne pršet. To už jsou všichni totálně na sráč a nikoho déšť nezajímá, včetně dj, kterýmu tak zmokne notebook,
a všechno tak jde pomalu do háje. Alexis se začíná probírat ze svého stavu, ve kterém si vymýšlel slova, mlátil zem, až mu krvácely ruce a křičel jak jeskynní muž.
Afterparty u bazénu. Lejem piva a zbytek si dává tripa. Z půl hodiny už jsou jinde a já pomalu střízlivým. V deset se plánuje přesun na ranč, kupujeme dalších asi 50
piv a skládáme je na korbu auta. Muriho a mě už sháněj doma, a tak je čas na návrat. Což je úžasná zpráva. Přijdem domů a nejsme schopný spát až do pozdních
odpoledních hodin.
Tohle byly moje první dva dny na severu Mexika. A zbytek těch dní už nebyl moc jinej.
No comments:
Post a Comment