Get schwifty

Posledních pár dní jsem strávil převážně v ebrietě. Byl jsem na výletě v Monterricu u moře a plácal se v megavlnách jak malej jantárek. A hrál si s potulnejma psama, takže teď doufám, že nemám prašivinu. A když jsem zrovna nechytal syfla od psů, či riskoval život ve vlnách a mořských proudech, zadržoval jsem dech pod vodou v bazénu. Dostal jsem se na 2 minuty a 32 vteřin, což není vůbec zlý. Určitě by to šlo víc, kdybych se dýl rozdejchával. A naprosto jistě by to šlo líp, kdybych předtím nepil tequilu. A nebo nešlo, já už ani nevím, jak funguju.
Po skončení tohoto krátkého, ale fajn, výletu, jsem se navrátil do města Antigua. Který se mi sice hrozně líbí, ale je to úplně něco jinýho bez přátel. A s novejma lidma v pokoji se bavit nechci, poněvadž stejně nebudou tak dobrý jako ti předtím, tak proč se snažit. A nebo jsem jen zahořklej buran no.
Je tady jen Juan, hostelovej barman, jenže ten má věčně nos zabalenej v kokainu, takže o jeho přátelství by se dalo pochybovat. Ale i tak s ním rád posedím a pohovořím o životě. Většinou jeho životě, anžto jeho ego se vznáší na kokových vlnách kdesi vysoko v nebesích.
Je tu nová recepční. Já jsem tu práci nedostal, protože neumím španělsky a paní majitelka chtěla najmout někoho lokálního. Takže přijala holku, která umí španělsky hůř než já a je bůhvíodkud. To mě trochu zamrzelo, ale nemůžu se divit. Paní domácí mě střízlivýho už asi dlouho neviděla a já sám bych si ten džob za nastalých okolností taky nedal, nicméně se to takhle zvrhlo, až když mi řekla, že mě nechce. Takže jsem na ni stejně naštvanej. Protože za všechno může ona, Nizozemka mizerná.

V supermarketu prodávaj levný pivo. 6 plechovek za 12 quetzalů. A jedno euro je asi 8,5 quetzalu. Takže ta cena není vůbec zlá. Vedlejší účinky tohoto nelahodného moku ale jsou. Chodím na záchod několikrát denně, až se bojím, že to jednou nestihnu. Ale pro radost se musí trpět.
Takže teď sedím na střešním baru, koukám na Jardu v play off a o přestávkách chvátám na porcelánový trůn, kterýžto se nachází o patro níže.
Za deset dní letím do Mexika, kde se snad setkám se svými přáteli ze Zélandu a jsem zvědav, jaké to bude. Časy se mění a lidé též, oni se vzali, usadili a asi plánujou rodinu. A já..no..eh, mně narostly vousy a piju trochu míň. Takže uvidím, co z toho bude.
Do tý doby ale budu sedět tady na střeše a koukat na Jaromíra, jak dává góly a Juana, kterak pudruje nos.

Nějaký památky, aby to nevypadalo, že se tady jen zajebavám.