Kdybych si koupil leguána, tak by se jmenoval Amanda, ale já bych mu říkal Manďák. Protože můžu. Byl by velkej a měl by mě rád, občas, když bychom po náročném dni seděli u krbu se sklenkou whisky a dobrou knihou, by mi řekl: "Víš, Martine, my se máme docela fajn." A já bych řekl: "Jó, Manďáku, to máme, představ si, jaký by to bylo, kdybychom se neměli."
A pak bychom strávili hodnou chvilku přemítáním nad tím, jaké by to bylo, kdybych si ho nikdy nekoupil a kdybychom se neměli dobře.
Občas by mě chtěl něčím překvapit, když bych měl špatnou náladu, a tak by mě vzal na projížďku, nebo třeba do muzea. Já bych ho zas učil ve volných chvílích stepovat a nacvičili bychom spolu nějaké komicko-stepovací číslo.
Pak by ale jednoho dne onemocněl a umřel. Já bych byl moc smutnej, a tak, pro lepší náladu, bych si koupil nějakou levnou kočku z útulku a dal mu ji do rakve, aby mu sloužila v posmrtným životě, na který leguáni věřej.
Pak bych ho pohřbil v Čelákovicích na koupališti, aby to měl blízko k vodě a do Čelákovic.
To bych udělal, kdybych měl leguána.
Tak jsem se rozhodl komentovat všechny tvoje zápisy, protože mě tohle štivo baví asi pomerančkrát víc jak Malý princ in Diana Jones. Kočka v rakvi si mě získala, na pohřeb bych doporučoval pátera jezefce - ten pohřbívá kočky s leguánama rád
ReplyDelete