Mám nápadnici. Kupodivu je to zase servírka. Rozváží zákusky. Je to Srílančanka. Není hezká, má poďobanej obličej, když se usměje, je vidět, že má zlomenej přední zub. Její angličtina je pochybná, takže pokecat se s ní taky nedá. Smysl pro humor nemá. Ale aspoň je trochu milá. Občas.
Včera mi řekla že mě "má ráda" což je, po dvou týdnech, kdy jsem byl "good and nice guy", zvrat. No, trochu mi to lichotí, ale dělat s tím nic nehodlám. V sobotu mi prej přinese čokoládovej dort, protože viděla, jak hltám zbytky z jednoho, když se nikdo nedíval. Dort se hodí.
Možná na ni udělalo dojem to, že Ital mě přirovnává k Roccu Siffredimu a všude říká, jak mám velké mužství. Pravda, nikoho to nezajímá, ale my z toho máme zábavu. Třeba včera, když jsme obsluhovali nějaký Asiaty, co uměli prd anglicky, tak před nima na mě přes stůl mluvil o mém gigantickém přirození. Skončilo to tak, že jsem se málem posmrkal a musel jsem od stolu urychleně odejít a vysmát se za rohem.
A dostal jsem dneska výplatu. Mám 600 dolarů. Připadám si jako Rockefeller. Dneska si dám k večeři párek s fazolema a chlebem. Johohoho. hoho.
No comments:
Post a Comment