Burák

Dostal jsem výplatu. 1106$ (to je dobré)

Při skládání kartonových krabic jsem se pořezal a bylo hodně krve.

Stěhovali jsme nepotřebné věci z kuchyně. Šéfkuchař Monti si za kalhoty strčil umělou okurku, běhal po lokále a křičel "I have a huge sausage!". Dokud nevběhl přímo před zákazníky, kteří následně raději odešli, než aby měli jídlo od něj.

Došlo mi, že slovo uličník, je odvozeno od ulice. Myslete si, že jsem retard, ale mně to nikdy předtím nenapadlo.

"Práce v restauraci je jako hra. Musíte se naučit pravidla a hrát podle nich, protože tohle není hra!"
                                                                                                       - Fabio Guedes

Už je to přes 4 měsíce, co jsem odletěl a za tu dobu jsem stihl spoustu věcí:
- Vysmrkat se do dlaně
- Vyléčit si bradavici na noze
- Třikrát si vyprat
- Být na Novém Zélandu

A nakonec fotka, kdo uhodne jaká polovina mého obličeje je dokreslená a bude vylosován, vyhrává čtyř a půl minutovou konverzaci po skypu se mnou: A, Horní; B, Dolní; C, Levá; D,Pravá

Pánev wok.

Přišel jsem do práce. Střízlivej a vyspalej. Ve dveřích mě zpražila Luciana, když vykřikla "Co se ti stalo?" s upřímně zděšeným výrazem. Pak přišla Maria (kterou tajně veřejně miluji) a řekla "Your face, god damn it!" To už se mi zdálo divný. A pak se divil postupně každej. Nevím no, podíval jsem se do zrcadla a měl jsem obří kruhy pod očima a byl jsem bledej.
Se tak někdy stane, že vám nikdo nechce věřit, že jste dobře vyspaný a cítíte se fajn, všichni jsou asi zvyklí, na můj načervenalý obličej a šibalský pivní úsměv.

Ve čtvrtek mám asi schůzku. No. Schůzku.. Jak to probíhalo:
Ona: Hey, you have day off on thursday, right?
Já: Yeah.
Ona: Wanna get drunk together?
Já: Sounds good, who is coming?
Ona: Just me.
Já: And where are we going?
Ona: My place and then some club... maybe.
Já: Ok.

Takže nevím, co si myslet. Uvidíme.

Trochu mě děsí, že moje veškerý příspěvky jsou o alkoholu. Ale ono se jinak skoro nic neděje, tak není o čem psát. Můžu zkusit psát o něčem normálním.

Kterak jsem si stříhal nehty
Kousání nehtů mi už nestačilo, vyměkl jsem a od Toma si půjčil nůžtičky. Tom byl oblečenej na pohovor a vypadal jako malý školák, měl batůžek Nike, pletenou vestu a modrou košili, jejíž límeček vykukoval zpod vestičky.
Hopkaje do koupelny, potkal jsem Emmu, nepozdravila mě. Asi mě ani nepoznala. Dál jsem na chodbě potkal pravého francouzského umělce, kterej je věčně opilej a fakt tvoří dobrý obrazy, někdy vám dám odkaz na google. A onehdá večer mi dal asi 5 pohledů, který nakreslil a mně se hrozně líběj, protože jsou dělaný jen inkoustem a vypadaj pěkně a vedou k zamyšlení. Asi jako když umělec vyčurá obrázek do sněhu a vy si řeknete "Vždyť to je jen pochcanej sníh....a nebo?" Prostě tam je taková pochybovačnost. Jednou jsem ho potkal v 7 ráno před hostelem, protože pravidelně zapomínám klíče, když jdu na noční, a tak mi otevřel, totálně na dranc a s rozbitým obličejem, zeptal jsem se ho, co se mu stalo, a tak mi řekl, že hrál s nějakejma Maorama kulečník, prohrál a oni po něm chtěli 20 dolarů, když jim řekl, že nehraje o peníze, tak se na něj vrhli, ale jak mě nakonec ubezpečil, oni dopadli mnohem hůř, protože on ovládá bojové umění, na mou otázku které, odpověděl "pouliční boj" což mi přišlo jako dostatečně férová odpověď a dál jsem se v tom nešťoural.
Když jsem došel do koupelny, prohlídl jsem si nůžky, ale byla na nich podnehtová špína, která patrně náležela Tomovi, nemyslel, jsem si, že by ji chtěl zpátky, a tak jsem je umyl. Vedle mě si čistil zuby Derren, děsivej teplouš z recepce. Fakt děsivej. Takovej ten typ co místo "Pležr" říká "Plééža" a jazykem si olízne bradu. Pozdravili jsme se a on se vrátil před zrcadlo, holit si podpaždí.
Ostříhal jsem si nehty, nejdřív palec, pak ukazováček, prostředníček, prsteníček a nakonec malíček. Na druhý ruce jsem to udělal skoro stejně, jen jsem vynechal prsteníček a ostříhal ho až jako poslední, protože jsem si řekl, že se nebudu upejpat a budu touto změnou bojovat proti svýmu stereotypnímu životu. Vše proběhlo téměř bez problému, téměř, protože jsem zapomněl na podebranej prostředníček, do něj jsem zaryl nůžky a docela to bolelo, ale byl jsem hrdina a ani jsem nemuknul, protože jsem nechtěl přitáhnout Derrenovu pozornost, ještě by se říznul a já bych mu to musel ošetřit. Nebo tak něco.
Cestou z koupelny jsem potkal dva Iry, kteří měli asi soutěž v krkání a přítelkyně jednoho z nich byla sudí. Rozhodla ve prospěch svého přítele, což pochopitelně rozlítilo toho druhýho a nařkl ji z předpojatosti. Ona to rázně odmítla, ale kde byla pravda se už nedozvíme. Osobně si myslím, že vyhrál právem, jeho říhnutí byla hlasitější a měla hloubku.
Po návratu do pokoje jsem vrátil nůžky na Tomovu postel a šel se ustrojit do práce.

Tak takové bylo moje stříhání nehtů. Snad se vám mé vyprávění líbilo. 

Bum šakalaka.

Potkal jsem znovu onoho obrovského Samojce. Aarona. Bavili jsme se a on řekl, že na mě nikdy nezapomene, protože jsem byl "last man standing" co se pití týče. Že jsem to táhnul a tak. No, když vám člověk, jako je on, řekne něco takovýho, tak se nad sebou zamyslíte. Co to dělám se svým životem? Vážně vynikám jen v pití? Copak neumím nic jinýho než jít do práce a pak se vylejt a tak pořád dokola? No a během toho přemejšlení vám někdy mezi prvním pivem, kdy se zdvořile bavíte a osmým pivem a třetím drinkem, kdy z plna hrdla zpívate, dojde, že je to sakra paráda a jste na sebe hrdí.
A tady je moje fotka s ním:

Nevím jestli jste si všimli, ale on má tak 3x větší hlavu než já.

Jinak v práci se objevil novej Čech. Chce dělat číšníka. Ale zdá se bejt se vším nespokojenej, protože dělal číšníka 7 let v Londýně a rozhodně jsem nepřijel pracovat za pár šupáku. No, tak uvidíme. Já si dál pojedu to svoje smutný, minimální blues.

0110111

Během posledního večeru na baru na nás dohlížel Fabio. Jsou tam dva nováčci a tak to chtěl mít pod kontrolou. Ještě jsem tam dělal já a Francouz. Fabio se podivil nad tím, že se poplácávám po ramenou se sekuriťákama a bavím se s nima, a taky se divil, že se pořád usmívám, vypadám spokojeně a s Francouzem tancujem ve stylu 70. let. Asi proto už mě tam nechce.

No, Fábík do sebe lil jeden Redbull za druhým, asi mu dva infartky byly málo. Mně vynadal za to, že jsem si natočil perlivou vodu, místo normální. Tak jsem se na něj vykašlal a dál už si točil jen pepsi, colu a jiný limči. (Ano, užil jsem slova „limča“)

Ke konci večera přešla k pultu dívka a řekla „Ty jsi mi nezavolal.“ Nebylo těžký uhodnout, kdo to byl. Ruska z minulého týdne. No co, dal jsem jí za pravdu a to bylo asi tak všechno. Třeba ji ještě někdy potkám.

Po zavíračce se se mnou ostraha loučila docela dojemně, a to se ani moc neznáme, tak doufám, že to na Fabia udělalo dojem a ještě mě tam někdy pošle. A pak jsme šli na pivo. Pivo se časem změnilo na whisky s colou. A z ničeho nic vedle Francouze (Romain) seděj dvě holky. Pěkný. No, když si šli přepudrovat nosík, nebo se bohapustě vymočit, Romain mě požádal o půjčku. Dal jsem mu 70 dolarů a šel domů.

Druhý den jsme se potkali a on se držel za hlavu. Dostal je k sobě domů, ale jedna z nich vytuhla během předehry, takže s tou už nebylo nic a stou druhou měl problém. Říkal to krásným francouzským přízvukem „Aj kudnt gét háárt, maj frrénd“ Nakonec se ale poštěstilo. Takže důvod proč se chytal za hlavu byl ten, že, jak sám řekl „zaplatil 70 dolarů za normální sex“. Je to frajer. A tím „zaplatil“ myslí útratu za drinky, ne že by jim fakt zaplatil.

Pštrosí indispozice

Hodně věcí se událo a já jich zase většinu zapomněl. Ale tak něco napíšu, abyste měli co číst, protože to je asi důvod, proč jste tady. A pokud hledáte fakta o včelaření, tak nemůžu sloužit a omlouvám se za matoucí název.

Bylo školení. Jak to vypadalo – v 16:00 se všichni passadoři sešli a Fabio začal mluvit. Někdo by si ho možná vážil a respektoval, ale fakt, že mu není ani 40, má asi šest tisíc milionů kilo a měl už dva infarkty a o jeho dítě se mu staraj jeho rodiče, ho trochu shazuje v očích všech, kteří by ho měli repsektovat. Ale co, pořád je to manažer.

Nejdřív nám řekl, že se musíme pořád usmívat. A tak nás požádal, ať si vezmem svoje passadorské náčiní – jehla, tácek a nůž; a projdem se před ním. Já s Italem jsme z toho měli náramnou zábavu, vážně to brali jen nováčci. Takže jsme předváděli ty nejúchýlnější úsměvy, ale Fabio to, chudák, nepobral a za každej škleb nás chválil. To vypadá tak, že je rudej, potí se a řekne „Good job lovely people.“

Pak měl motivační proslov o tom, že my jsme „tváře Wildfire“ (Wildfire je název toho bordelu, ve kterým jsem zapletenej). Zajímavým faktem je, že „tváře Wildfire“ mají nejnižší plat ze všech zaměstnanců a průměrná délka jejich pracovního poměru je 2 měsíce. Inu, Wildfire má mnoho tváří.

Nakonec se Fábík vytasil s check-listem. Pokaždé když budeme zavírat nebo otevírat, musíme postupovat podle check-listu. Není to až tak špatný nápad, kdyby check-list nebyl z roku 2006 a 2004. Dost věcí se od té doby změnilo. Asi tak 35 ze 40 položek. Takže check-list zavedl čistě jen proto, aby nás štval. Beztak na to každej zatím kašle, ale až to zjistí, tak si nás podá. …špekoun.

A teď trochu zvážním. Dost přemýšlím o výpovědi. To, jak se k nám chovaj je trochu nechutné. Ital, který pro ně pracuje přes rok, chtěl skončit, tak mu slíbili, že mu zatím o dolar zvýšej plat a vycvičej ho na číšníka, aby měl vyšší plat a dýška. Tak tedy zůstal a čekal. Minulý týden mu řekli, že číšníků maj dost a nových passadorů (které jsme museli vycvičit) už taky, takže může jít. Takže si vycvičil vlastní náhradu a teď dostal padáka.

Mně zas byla slíbena práce v baru. Počítal jsem s tím, tak moc, že jsem o tom tady i psal. Minulý víkend to bylo ale asi naposled co jsem tam pracoval. Na příští týden je místo mě napsanej jeden kluk ze Španělska. Neumí anglicky, neví co dělat, je strašně pomalej, ale porád dostal přednost předemnou. Mně to moc smysl nedává. Takže jsem vskutku regulérně nasrán. Protože to fakt dělaj asi jen proto, aby nás vytočili.

Je nás víc, co chtěj skončit, bavili jsme se o tom, že bychom jim dali výpověď ve stejnej den a to by pak byli v koncích. To se asi ale nestane a tak se po nás budou vozit dál.

Nodi juguloomohyoidei

Začíná léto. To se pozná tak, že je všechno stejný jako v zimě, ale lidi mluvěj o tom, že začíná léto a obchody maj zimní výprodeje. To se pozná tak, že prodávaj stejný věci jako v létě, jen na ceduli napíšou "zimní výprodej".

Vstal jsem v 8:50, protože mi bylo řečeno, že dneska budu otvírat. Když jsem dorazil, bylo mi sděleno, že dneska ne a že můžu jít domů. Tak jsem naštvanej a soptím. To se projevuje tak, že jsem rudej, mám přivřený oči a nadzvihlej koutek u úst.

V neděli mám školení. Restaurace se mění. Manažeři z toho chtěj mít nejluxusnější a nejlepší restauraci v širokém okolí. Takže dostanem asi nové doplňky k uniformě, samozřejmě za poplatek a už nebude stačit když řeknem "Excuse me, would you like some chicken with onion?" ale budem muset říkat "Excuse me, would you like some chicken thighs with lime glaze and moroccan spices?" ... Nejen, že tomu nikdo nebude rozumět, ale je to hrozně dlouhý a nikoho to ani nezajímá. A tak to bude se vším.

Když jsem se s přáteli bavil, proč to dělaj, když z toho stejně luxusní restaurace nebude, nikdo neznal odpověď. Nemůžou být pětihvězdičkový, protože zaměstnanec průměrně zůstane 2 měsíce a dá výpověď.  To si nikdo nevytvoří žádnej vztah k práci a ani pořádně neví, jak to chodí. Takže nemůže podávat profesionální výkon. A ti, co tam pracujou dýl než 2 měsíce, tak choděj skoro pravidelně nalitý. Takže asi tak.

Byla mi zcizena manikúra. Takže si nehty zásadně trhám a koušu. Občas mi pak vržou mezi zubama a je to nechutný, ale co, nehty musej bejt ostříhaný, protože to manažeři nařídili. Stejně tak maj servírky nařízený nechutný líčení. Strašně přehnaně rudý rty a tmavý oči a tak. Je to naprosto nesmyslný. Ale praktický, když se Maria probudila s penisama nakreslenejma po obličeji a nápisem "Nose" na nose, stačilo na to nanést požadované množství mejkapu a nikdo nic neviděl.

Tak a já jdu spát, abych večer byl svěží, protože budu poprvé pracovat s Tlouštíkem a Indem za barem. Ty jsou strašně pomalý,neschopný a drinky zadarmo neznaj, takže se mám na co těšit.

A na závěr mě kamarád požádal ať vytvořím haiku se slovem inkunábule. Tady je. A to, že to ani není haiku mě nezajímá.

Haiku pro Zinka:
Napíšu knihu
a bude to nejlepší
inkunábule.

Ale jo, knihu plánuju. Takže doufám, že si ji vy všichni, moji věrní čtenáři,  koupíte. Vydám ji v nákladu 8 výtisků, takže by to mělo stačit a ještě mi 4 zbudou pro rodinné příslušníky.

Jo a mám strup v uchu.

A nyní lidé, které neznáte a kteří vás nezajímají.

Já a ti druzí.

Já, když si čistím zuby.

Náhodné poznatky:
Až se vrátím udělám párty. A všichni ste zvaný.
Žubrowka je dobrá všude na světě. I tady.
Zatrhl jsem si nehet na ruce. Následně mi na něj vystříkl vroucí olej a teď mám podebranej prst.
S chlupatou hrudí je strašná zábava.
L and P je nejlepší limonáda.
Why does love do this to me od The Exponents je úžasná píseň. Hlavně když máte přes tři promile a budíte zpěvem sousedy.
V jednom baru mi odmítli nalejt. Prý už jsem byl moc opilej.
Seznámil jsem se s obřím Samojcem a výše uvedenou píseň s ním zpíval. Jmenuje se Aaron a je fakt obří. Někdy se s ním vyfotím.