Přišel jsem do práce. Střízlivej a vyspalej. Ve dveřích mě zpražila Luciana, když vykřikla "Co se ti stalo?" s upřímně zděšeným výrazem. Pak přišla Maria (kterou tajně veřejně miluji) a řekla "Your face, god damn it!" To už se mi zdálo divný. A pak se divil postupně každej. Nevím no, podíval jsem se do zrcadla a měl jsem obří kruhy pod očima a byl jsem bledej.
Se tak někdy stane, že vám nikdo nechce věřit, že jste dobře vyspaný a cítíte se fajn, všichni jsou asi zvyklí, na můj načervenalý obličej a šibalský pivní úsměv.
Ve čtvrtek mám asi schůzku. No. Schůzku.. Jak to probíhalo:
Ona: Hey, you have day off on thursday, right?
Já: Yeah.
Ona: Wanna get drunk together?
Já: Sounds good, who is coming?
Ona: Just me.
Já: And where are we going?
Ona: My place and then some club... maybe.
Já: Ok.
Takže nevím, co si myslet. Uvidíme.
Trochu mě děsí, že moje veškerý příspěvky jsou o alkoholu. Ale ono se jinak skoro nic neděje, tak není o čem psát. Můžu zkusit psát o něčem normálním.
Kterak jsem si stříhal nehty
Kousání nehtů mi už nestačilo, vyměkl jsem a od Toma si půjčil nůžtičky. Tom byl oblečenej na pohovor a vypadal jako malý školák, měl batůžek Nike, pletenou vestu a modrou košili, jejíž límeček vykukoval zpod vestičky.
Hopkaje do koupelny, potkal jsem Emmu, nepozdravila mě. Asi mě ani nepoznala. Dál jsem na chodbě potkal pravého francouzského umělce, kterej je věčně opilej a fakt tvoří dobrý obrazy, někdy vám dám odkaz na google. A onehdá večer mi dal asi 5 pohledů, který nakreslil a mně se hrozně líběj, protože jsou dělaný jen inkoustem a vypadaj pěkně a vedou k zamyšlení. Asi jako když umělec vyčurá obrázek do sněhu a vy si řeknete "Vždyť to je jen pochcanej sníh....a nebo?" Prostě tam je taková pochybovačnost. Jednou jsem ho potkal v 7 ráno před hostelem, protože pravidelně zapomínám klíče, když jdu na noční, a tak mi otevřel, totálně na dranc a s rozbitým obličejem, zeptal jsem se ho, co se mu stalo, a tak mi řekl, že hrál s nějakejma Maorama kulečník, prohrál a oni po něm chtěli 20 dolarů, když jim řekl, že nehraje o peníze, tak se na něj vrhli, ale jak mě nakonec ubezpečil, oni dopadli mnohem hůř, protože on ovládá bojové umění, na mou otázku které, odpověděl "pouliční boj" což mi přišlo jako dostatečně férová odpověď a dál jsem se v tom nešťoural.
Když jsem došel do koupelny, prohlídl jsem si nůžky, ale byla na nich podnehtová špína, která patrně náležela Tomovi, nemyslel, jsem si, že by ji chtěl zpátky, a tak jsem je umyl. Vedle mě si čistil zuby Derren, děsivej teplouš z recepce. Fakt děsivej. Takovej ten typ co místo "Pležr" říká "Plééža" a jazykem si olízne bradu. Pozdravili jsme se a on se vrátil před zrcadlo, holit si podpaždí.
Ostříhal jsem si nehty, nejdřív palec, pak ukazováček, prostředníček, prsteníček a nakonec malíček. Na druhý ruce jsem to udělal skoro stejně, jen jsem vynechal prsteníček a ostříhal ho až jako poslední, protože jsem si řekl, že se nebudu upejpat a budu touto změnou bojovat proti svýmu stereotypnímu životu. Vše proběhlo téměř bez problému, téměř, protože jsem zapomněl na podebranej prostředníček, do něj jsem zaryl nůžky a docela to bolelo, ale byl jsem hrdina a ani jsem nemuknul, protože jsem nechtěl přitáhnout Derrenovu pozornost, ještě by se říznul a já bych mu to musel ošetřit. Nebo tak něco.
Cestou z koupelny jsem potkal dva Iry, kteří měli asi soutěž v krkání a přítelkyně jednoho z nich byla sudí. Rozhodla ve prospěch svého přítele, což pochopitelně rozlítilo toho druhýho a nařkl ji z předpojatosti. Ona to rázně odmítla, ale kde byla pravda se už nedozvíme. Osobně si myslím, že vyhrál právem, jeho říhnutí byla hlasitější a měla hloubku.
Po návratu do pokoje jsem vrátil nůžky na Tomovu postel a šel se ustrojit do práce.
Tak takové bylo moje stříhání nehtů. Snad se vám mé vyprávění líbilo.
No comments:
Post a Comment