Friday 3 August 2012

Lipsko je blízko. Bogota už ne.


Přišel jsem z práce a šel si koupit něco k pití, slavil jsem dýško (119 dolarů). Volba padla na jim beam s colou. 10 lahví. Třetinek. No, paráda. S Humanem, kterej si pro tento večer oblíkl tyrkysové roucho se zlatým lemováním, jsem šel do klubu. Pak na diskošku, kde jsem potkal totálně zlitou kolegyni z práce. Bylo veselé, normálně má vlasy sčesaný do drdolu, černý šatičky a tváří se přísně, tady byla rozevlátá a chtěla se družit, ale brzo odpadla. Uvědomil jsem si, jak nesnáším kluby a diskotéky, všichni tam tancujou tak nějak divně a vlastně se chtěj jen pářit. A tak tam všude možně probíhá něco, čemu říkám „oblečená soulož“ a to já nemám rád, jak provozovat, tak na to koukat.
Pak jsme šli na mnou vybranou dram en bejs párty. To už bylo jiný kafe. Naprosto jsem se vyřádil. Fakt jak blázen, tak, že jsem si ani nevšiml, že se se mnou chtěla bavit jedna holka, prostě jsem byl ve svým světě a kašlal na lidi okolo. O tý holce jsem se dozvěděl až když jsme odcházeli. No co, stane se. A tak jsem tam od někoho dostal lahví pod oko, tak mám teď pěkně nateklou tvář a připadám si drsně.
Asi v 6 ráno jsme se přesunuli jinam. Zjistil jsem, že jsem pro ženy a dívky přitažlivý. Bohužel všechny maj asi o 20 až 50 kilo víc než já. A to mi přijde trochu moc. Kdyby aspoň byly hezký… Human má svoji „teorii autobusu“. Autobusem jsou myšleny tlustý a nehezký holky. A někdo ten bus přece řídit musí, tak se vždycky obětuje a jde do toho. Je to frajer.
No, v osm jsem byl doma, dal si snídani a teď píšu tohle, pak půjdu nakoupit a do práce, tohle bude dlouhej den.
Ale s pomocí bourbonu s colou a šňupáku a ve společnosti Combichrist a Deichkind to přežiju. A nebo mě vyrazej, on se svět nezboří a já budu aspoň mít zajímavou historku.

No comments:

Post a Comment