Hmmm, baracuda.

 Někdo: Good morning!

 Já: "mharalablblaaa"

Takhle jsem byl probuzen. Byl jsem naštvanej, že na mě někdo mluví, když chci spát. Bolí mě hlava, hodně. V puse mám pachuť jídla z McDonaldu a bourbonu s colou. Svět se točí....počkat, něco je špatně... proč mám místo svýho kraťáskovýho pyžámka na sobě jen tógu z osušky a jsem nahej. Je mi neobvykle velká zima a člověk, co mi popřál dobré ráno, se chechtá. Áha, já ležim na zemi. ÁHÁ! Já ležím na zemi na chodbě! 

Přesunu se do pokoje, do postele a zpytuju svědomí. Takže, co jsem včera dělal. V mé mysli se vynořují mlhavé vzpomínky. Spolupracovníci, irská hospoda, karaoke.. při pomyšlení na to, že jsem zpíval, se začínám stydět, falešný kníry, tancování v McDonaldu na stole, lekce portugalštiny, závod v pití piva. Víc závodů v pití piva... Hostel, večírek na téma "antické řecko" kterého jsem se účastnil jen já.... Ou.

Včerejší noc byla podle všeho skvělá, utratil jsem peníza na nájem, ale stálo to za to. Tuhle noc si budu pamatovat po zbytek svého pobytu tady. Teda ne, že bych si ji pamatoval, ale budu si pamatovat, že si ji nepamatuju.

Byl jsem v práci, nový manažer Fabio je kretén. Už jen jeho pozdrav "Good evening lovely people" mě štve. S Italem pořád šňupu, protože to zahání nudu. Po tom, co jsem dva týdny v kuse každej večer zavíral hospodu, a měl jsem tak hodně odpracovanejch hodin, přišel Fabio a posílá mě domů už po devátý večer. Tak si nevydělám ani na chleba. Byl jsem z toho naštvanej, cestou domů jsem potkal spolupracovníky, kteří měli volno. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že se za pár hodin sejdem v hospodě. Tak to začalo. Jak to skončilo už víte. Zvlášť na tu část večera, kdy došlo na "antickej večírek" jsem hrdej. 

K snídani jsem si dal kečup. Jo, kečup. Samotnej. A zapíjel to džimem bímem s kolou. Můj nový oblíbený drink. To jen, abyste měli představu jakej punk tady panuje.