Kolik višní tolik višní.

Dlouho jsem nepsal, tak to nějak shrnu.
Projel jsem západní pobřeží jižního ostrova, něco viděl, fajn. Dostal se do Queenstownu. Šel na největší houpačku na světě. A teď jsem v Christchurch a hledám práci. A novinka, mám pronajatej pokoj v domě.
Mám soukromí po 10ti měsících a nevím, co s tím. Já už se nedokážu ani převlíknout, aniž by mě někdo sledoval. Jako když se ten starej děda v Shawshanku nemohl jít ani vyčůrat, když ho pustili na svobodu, protože byl zvyklej dostat povolení od bachařů. Já prostě potřebuju publikum.

A ženy. Och. Vůbec nic samozřejmě, ale nějaké dílčí úspěchy tu byly. Parkrát jsem se sešel s Korejkou, která se Youngjin Wi jmenuje. Ale to nestojí za řeč, co bylo nejlepší bylo setkání s Němkou. Přidala se ke mně na ulici a stopovali jsme společně. Nakonec jsme udělali nějaký vejlety a strávili spolu tři dny. A dvě noci. Z níž jednu ve stanu pro jednoho. Možná jednoho a půl. I tak to bylo malý a fajn. Ale jinak nic. A včera jsem se s ní zas po dvou týdnech sešel, náhodou byla ve stejným městě, tak jsme zašli na pivo. A pak zas nic. V Queenstown jsem se také seznámil s jednou hezkou holkou ze Švédska. Naučil jsem ji jokopogo a byla to docela sranda. Pak jsme leželi na parkovišti a koukali na hvězdy. Ale zas nic. A poslední noc jsem se seznámil s Italkou. Bavil jsem se s ní pár hodin a ona celou dobu brečela smíchy. Já byl zhruba po 12-15 pivech, a nevim asi jsem působil vtipně. No bylo to zajímavý a skoro jsme si dali pusu. wow. Skoro, ale nakonec nic. Neva, zejtra s ní mám rande ve městě. Ale dokážu si tipnout, co z toho bude. Nic.

Takže když to shrnu, měl bych zapracovat na koncovce, jinak fajn.
 
Dneska jsem zažil první zemětřesení. No, popisovat vám to nebudu, prostě se třásla zem.

Celej den jsem se zaobíral myšlenkou, proč se kytovcům říká kytovci. A nevím. Určitě existuje jednoduchý vysvětlení pro to a je snadný to najít na netu, ale mě baví nad tím přemýšlet.

Bluak

Přijel jsem do Greymouth. Prší. Celej den a v noci to asi nebude jiný. Nemám co dělat. Chtěl jsem jít do města, ale jak už jsem řekl, prší a navíc je to malý město na jižním ostrově.

Jižní ostrov. To je vůbec kapitola sama o sobě. Jsem tu dva dny a už mě to sere. Nemůžu si pomoct. Jako jo, příroda je hezká. Ale…to je prostě jen kopec, pláň, kopec, vinice, kopec a všude ovce. Jedna vedle druhý. Nevím, co na tom všem přijde tak úchvatnýho. Nemůžu si pomoct. Možná kdybych vyrostl na farmě nebo byl postiženej, jižní ostrov by mě uchvátil. Ale to já ne. A navíc jsem bydlel 7 měsíců v Aucklandu. Mám rád Auckland. Znám to tam. Pro někoho je to hrozná nudná díra a ošklivý město, ale já si na to zvykl a oblíbil si to. A s městama tady se to nedá srovnávat.

Podle toho, co jsem do teď viděl, si představuju, že Queenstown bude největší vesnice jihu, čítající 115 obyvatel, jejichž největší zábavou bude házení klacku do bahna 6 dní v týdnu, s výjimkou nedělí, to bude den sváteční, a tak ho všichni stráví ve svých slujích a budou masturbovat. Na ovčí kožešině.

Ty malý města jsou fakt depresivní. Bahno, ovce a vidláci. Většinou choděj bez bot, a nebo v holínkách. Paráda taky je, že na to jsou hrdý. Skoro každej se mě ptá, co říkám na ovce a hory. Nemaj, co víc nabídnout. Kromě házení klacku do bahna a masturbace ve slujích.

Chtěl bych získat pozici pracovníka v nějakém z místních infocenter. Stál jsem ve frontě, abych se zeptal, z jaký ulice je nejlepší stopovat, abych se dostal, tam kam chci. Dva lidi přede mnou se ptali kudy maj jet, aby se dostali do nějakýho parku a další týpek se dotázal, kudy je to rychlejší do Christchurch.

Když to dáte dohromady s mým dotazem, odpověď byla vždycky stejná. A to hlavní silnice číslo 6. Mám takovej dojem, že snad všichni návštěvníci v infocentru se ptaj na to, jak se co nejdřív dostat pryč. Tudíž by mi stačilo naučit se pár frází obsahující informaci o hlavní silnici číslo 6, které bych celý den opakoval, večer sbalil vydělané peníze a noc trávil chozením bos po kopci, sledováním ovcí a házením klacku do bahna. Pokud by ovšem nebyla neděle, to bych to v práci zabalil dřív a našel si vhodnou sluj.

Slova jsou jen kapky, kleště.

Někdo mi vyčetl, že už nepíšu na blog a že bych měl zase začít.

Bohužel jsem zaneprázdněn cestováním, sbíráním zbytků jídla po kuchyňských stolech v hostelech, ohříváním zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech, konzumací zbytků jídla z kuchyňských stolů v hostelech a následným sezením na záchodě po dlouhý čas, protože jíst zbytky jídla z kuchyňských stolů v hostelech, není zrovna nejlepší nápad.

Když už se ale na internet dostanu, je to na omezený čas, a tak se začnu věnovat nejdůležitějším věcem a pak až se dostávám k těm méně významným. Otázka priorit. Tady je seznam mých priorit:

1. Stahování pornografie
2. Sledování pornografie online
3. Jít na xchat do místnosti Chotěboř a říkat náhodným lidem, že mají tlusté matky
4. Vydávat se za 12ti letou holčičku na alik.cz
5. Vyhledat aktuální cenu jednosměrné letenky do Bandar Seri Begawan
6. Ozvat se rodině a přátelům
7. Předstírat zájem o lidi, kteří se mi ozvou na facebooku
8. Sledovat "retarded running horse" na youtube po dobu 15ti minut
9. Dostat se na youtube do sekce divných videí, jako třeba tohle: http://www.youtube.com/watch?v=yZNgqVInQGw a zaseknout se tam nejmíň na dvě hodiny. (Jestli nevíte, jak se k takovým videím dostat, tak stačí vyhledat "kids with down syndrome" a ono už to jde samo.)
10. Psát na blog.

Jinak během posledních dnů jsem:

- Byl v Hobitíně.
- Skočil ze 4,5 km s padákem a hezkou blonckou na zádech a během letu si ve vzduchu pohladil ptáka.
- Vylezl na Horu Osudu z Pána Prstenů.
- Málem zapříčinil smrt náhodné turistky.
- Oholil si kus zad.
- Stal se přeborníkem ve stopování.
- Dostal nanuk.




PS: Jsem špatnej člověk, když mě docela potěšilo, že Jirásková umřela?
PS II: Jsem špatnej člověk, protože budu mít stejný pocit, až podobný osud potká Bohdalovou?
PS III: Já si ty dvě vždycky plet a obě mě štvaly.
PS IV: Vím, že bych z těchhle čtyř "PS" mohl udělat jedno a nebo z toho udělat plnohodnotnej odstavec, ale takhle to vypadá důležitějc.

Lstiví nosorožci.

Dámy a pánové,
I give you
punk.

úchylný úsměv. oh yea, baby, you know you like it.

Inu, to bylo tak. Byl Silvestr. Můj poslední den v práci. Skončil jsem ve 23:45. Akorát čas skočit na bar a totál se zrubat. To jsem udělal. A protože jsem měl poslední den společně s mým nejlepším kamarádem Rafaelem, tak po tom, co jsme skončili, jsme totálně. TOTÁLNĚ vylitý dělali věci.
S uniformama. Moje kravata je uvázaná kolem kytky, která zdobí zahrádku Wildfire, moje kalhoty jsou roztrhaný na kusy a válej se někde na ulici, moje košile je taky na cucky, ale aspoň v koši a boty (Baťa, který jsem měl do tanečních) skončily v moři, prostě jsem je tam zakop.
Už se nemusím holit každej den, pečovat o sebe. Nemusím si žehlit a prát košile. Nemusím nic. Jen si užívat života a hromady peněz, který teď mám!
No a tak jsme teď každou noc zapíjeli to, že udjíždíme z Aucklandu a už se asi nikdy neuvidíme. Včera jsme šli do Provedoru. Bar v přístavu.

Skončili jsme zas jak jokoti, kolem třetí ráno nás napadlo skočit do moře. A tak jsme to co? Udělali. Několikrát po sobě. Já udělal i salto. Když se opiju, tak jsem ninja. Problém byl, že vylízt jsme museli po schodech  a na těch je hodně škeblí a tak. Takže jsme celý sedřený a krvácíme z celýho těla. To bude jizev. No nádhera. Moje bílý tříčtvrťáky jsou teď béžový.

No a ráno po návratu domů jsem nad pivem se spolubydlícíma dostal nápad se ostříhat. Olivia se toho ujala. A tak teď vypadám takhle a je to krásný. Jsem fakt spokojenej.

Tak to jen tak na okraj.

Zejtra začnu cestovat. Stopem. Sám. A nevím kam. No není to nádhera?








Je.

6000 a proč ne 7000?

Mám přes 6000 návštěv.
Lidi asi nemaj, co dělat.

V Aucklandu byl hurikán. Já o tom nevím, protože jsem nonstop pracoval od 10 ráno do čtvrt na jedenáct večer.
Dneska tu byl druhej hurikán. Já o tom nevím, protože co?...Jo.

Byl jsem zase v Chile. Snad to bude pravidelný. Ta holka je fajn. Je teda úplně mešuge, ale to já jsem tak nějak asi taky, tak proto to s ní možná vyšlo. A je starší. O dost. Kdyby Ježíš umřel o 4 roky dřív, tak by byl stejně starej jako ona.

Majitel restaurace mě zjebal, že se neusmívám na hosty. Tak se teď usmívám. Ale to je asi tím, že když teď všichni pracujem nehorázně dlouhý směny, tak jsme na drogách. Ne kecám, ne drogy, ale kofeinový pilule. Ty děláj divy.
Naše šatna je jak lékárna, 8 druhů prášku, bonbóny, energeťáky a samozřejmě můj šňupací tabák. V restauraci není nikdo, kdo by nebyl pod vlivem nějakýho povzbuzováku. Nejlepší je jeden barman. Ten si veme kofeinovej prášek, rozdrtí ho, smíchá s tabákem a vyšňupe a pak jede až do rána. Zkuste mít 15ti hodinovou směnu. To fakt není jen tak. Jediný manažeři jsou čistí, asi proto, že nedělaj nic, pracujou pár hodin denně a to do toho počítám i hodinu, během který večeřej, zatímco já je obsluhuju a hladovím.

Prérie

Tak jsem byl zase v Chile. JVCTM.

No a jinak.

Pamatujete si, jak jsem psal, že tady byl Justin Bieber a já slyšel pištění fanynek až mě to vzbudilo. No. Dneska jsem po dlouhý době byl na 9GAG. A viděl jsem tohle:

Jsem si na 87,35% jistej, že to je z Aucklandu. Queenstreet. Na rohu u Cashpointu. 300-400 metrů směrem do přístavu od mýho hostelu. Ten týpek, co si drží uši tam hraje dodnes.  

Jen mi to přišlo zajímavý.

Jinak nic novýho, konečně mám svoje starý hodiny zpět. Minulej tejden jsem si odkroutil 52,25 hodin. Což je v přepočtu něco přes 13 000 korun. To na týden není špatný. Jenže když to zdaněj, tak z toho mám kolik?  11 000. A když vemu v potaz, že ceny tady jsou nehorázný a vůbec ne jako v Čechách, tak jsem pořád stejnej nuzák, jako vždycky. Podíval jsem se na zůstatek na svým účtu a hořce jsem zaplakal. S tím kolik tam mám si můžu… no nic moc.

Četli jste Na západní frotně klid? Jistě že jo, je to klasika. Tak já si teď připadám jak Kacza. Pokud se to tak píše, ale myslím, že jo. No, prostě seženu, co kdo chce a nedělá mi to větší problém.

Virage potřeboval 3 extra židle do restaurantu, který ale neměl a nikdo je nemohl najít. Ale já, protože už tam pracuju dlouho a dělám všechno možný, jsem věděl kam jít. Řekl jsem mu, ať mi dá zástěru a čeká. Dostal jsem zástěru a šel do skladu, vlezl do asi půl metrový škvíry mezi zdí a..druhou zdí, svítil si mobilem a na konci škvíry jsem našel 6 židlí, vytáhl je ven a Virage byl šťastnej. A zástěru jsem chtěl proto, že tam je hroznej bordel, zaprášeno a já si nechci zprasit uniformu.

Nefungoval nám přístroj na led a Fabio z toho měl amok, kde jako seženeme led. Mehehe. Vzal jsem tento úkol na sebe a místo jeho návrhu, aby si někdo vzal auto, jel na benzínku, koupil led a přijel zpátky, jsem vzal dva kýble z kuchyně, přeběhl ulici šel do AndrewAndrew, dal si rychlý pivo, zeptal se, jestli jim můžu ukrást trochu ledu. A vrátil jsem se skoro jako hrdina, i když mi bylo vyčteno, že to trvalo trochu dlouho…to pivo nebylo zas tak rychlý no. Ale dobrý.

Někdo si posteskl, že playlist ve Wildfire je pořád to samý a chtělo by to změnu. A tak, když jsem otevíral lokál, jsem jen otevřel iTunes a do playlistu přidal pár nehodících se písní. Sice to byli jen Oasis, ale i tak bylo fajn slyšet něco jinýho a koukat se na zmatené obličeje manažerů.

V pátek Nahima sháněla trávu, ale nevěděla kde. Můj spolubydlící dealuje. A malou chvíli předtím, než mi Nahima řekla, jestli nevím, kde něco sehnat, prošel okolo mě. Tak jsem jí řekl, ať mi dá 20 dolarů, zavře oči a počítá do 68. Dostal jsem dvacku, doběhl za týpkem, nakoupil a než dopočítala do padesáti, byl jsem zpátky a ona měla Vánoce.

A pak je to klasický obstarávání drinků zadarmo a nebo se slevou.

Cejtim se dobře, když můžu ostatním pomoct, i když to vůbec nic neznamená a jsem pořád stejnej lůzr jako vždycky.

 

Asereje há a he.

Zpátky k Fiji. Prošel jsem si fotky a vyrobil si wallpaper.
Vždycky když ho vidím, tak mě povzbudí a rozveselí.

Mr. Crab

A taky jsem našel fotku mraku.

Nic nevidíte?

A teď?

No a já se smál tak, až jsem rozhoupal člun, kterej mě převážel na loď.

A teď zvážním. V práci jsem měl 13ti hodinnovou směnu bez přestávky. To je tak trochu hodně. Ale co, aspoň peníze. Řekl jsem si o další zvýšení platu a jestli nedostanu 15,50 na hodinu, tak končím se vším a to, že nemám dostatek financí mě nezajímá, nebudu laciná děvka pro všechno. Už ne.

A jsem štamgastem v baru AndrewAndrew. Nejlepší místo na Zélandu. Jsem tam každej den. Utrácím tam tak třetinu svýho platu. Tancuju s obsluhou. Občas tam zajdu jen tak sám, dám si pivo během přestávky v práci a čtu si.

V práci je asi 15 novejch lidí a já nemám touhu se s nima seznamovat, za měsíc stejně odejdu a všichni jsou divný a pomalý a štvou mě.

Můj spolubydlící se stal dealerem. Pokoj nám teď voní po trávě a připomíná mi to moje časy na koleji. Nabídl mi vskutkui výhodnou cenu, ale já jsem odmítl. Prostě peníze mám na pití a cestování. Trávu jedině zadarmo.

Nepojedu do Austrálie. Nemám na to peníze. Trochu mě to štve, ale co, aspoň si víc užiju Asii. Já a Bangkok? Věřte mi, u toho byste chtěli bejt. Škoda, že nebudete.

Nevím jestli jsem to už psal, nebo ne, protože články po sobě nečtu, takže mi omluvte jestli se opakuju. The Beach jse skvělej film, kterej máj rádi všichni lidi, který cestujou a potkal jsem je. Je v něm docela dost chytrejch věcí, i když může působit trochu lacině no. A soundtrack je bomba.

Fabio mi řekl, jestli bych mohl aspoň jednou ráno přijít bez kocoviny. Já mu řekl, jestli by aspoň jednou ráno mohl přijít bez debilních keců a umřít. Ne kecám, ale pochlapil jsem se a řekl, že možná, když se mi bude chtít.