Ahmadínežád je sloní lulan.

Na ulici do mě málem vrazil holub.

Během denní směny mě jedna zákaznice vzala za ruku, usmála se a poděkovala za jídlo a za obsluhu. Ještě půl hodiny potom, co odešla, jsem měl na tváří dementní úsměv.

Včera u nás večeřel celej národní tým rugbistů z Jihoafrický republiky. I s managementem. Ne, že by moji nadřízení odváděli špatnou práci, ale když očekáváte návštěvu 90 lidí + nějaký náhodný hosty, kteří se vždycky vyskytnou, měli byste mít dostatek personálu na obsluhu. Byli jsme tam tři passadoři. Jeden neumí krájet maso, tak nosil jen klobásy. Další sice krájet umí, ale je pomalej až se mi chce brečet. A pak jsem tam já. A ano, já jsem dobrej v tom, co dělám. Nepřeháním. Tak abych to zkrátil, prostě jsem to obsloužil skoro všechno sám a získal jsem si tak trochu větší respekt Hosté pak nechali 300 dolarů dýško. To je víc než týdenní plat, když jsem začal pracovat. A kolik jsem z toho dostal? Nic. Všechno to šlo jednomu číšníkovi. Chápu, že jim rozdává drinky, ale je jich na to taky víc a to, že dostane všechno jen jeden není fér. A já jsem vůbec naštvanej, protože bych si něco z toho taky zasloužil.

Doufám, že se dneska trošku vyleju. Když ne, tak zítra zaskočím za Montiho a budu pracovat v den volna. Protože se beztak nudím a potřebuju peníze. I když už jsem si vydělal i na letenku do Čech a zpátky.

Minulej týden jsme v kooperaci s Rocio (tak se jmenuje ta, se kterou jsem měl něco mít, ale neměl jsem, protože.. já ani nevim) znárodnili půlku lahve dobrého brazilského alkoholu. Cashaca /kašasa/ nebo tak nějak se to píše. No, bylo veselo. Dneska bych chtěl zkonfiskovat nějakej dezert.

Můj ctěný bratr měl včera narozeniny. Takže všechno nejlepší, je z tebe velkej kluk, buď v Brně opatrnej a Komárovu se vyhýbej.