Ešus.

Zase to samý...

Včera jsem se zprasil jak naprostý hovado. Označil bych to za druhou největší vylitost za dobu, co jsem na Zélandu.Whisky je definitvně moje nejoblíbenější pití. Včera jsem vypil lahev. A pár piv. Steve je zpátky ve městě, tak jsme zašli na "chvíli posedět" Zatímco ostatní postupně odcházeli, my zůstali a vypili všechno, co se nám připletlo do cesty a pak jsme šli na bourbon do mého luxusního apartmá. A pak znova do baru.

Probudil jsem se v osm. A utíkal na záchod. Cestou jsem ale spadnul, protože jsem se motal a narazil si záda. Když jsem doběhl na záchod, překvapil jsem sám sebe, že vlastně nepotřebuju zvracet, jak jsem se původně domníval, ale že se jedná spíše o explozivní průjem v South Parkském stylu.

Nejdřív jsem si myslel, že to bude fajn, že je to vinou pití, a že to zvládnu, jak to tak dělám. Pak mi došlo, že v hostelu se rozšířila nějaká infekce, ale já si myslel že se mi vyhne. Nevyhla. A to že jsem měl jednu z nejhorších kocovin v životě byla jen třešnička na dortu.

Volal jsem do práce, že nezvládnu v deset přijít a otevřít, ale nikdo to nezvedal. Ani hlasovka nebyla, takže jsem se několikrát marně pokoušel a nic. Při jednom z mých častých návratů z koupelny mi zvonil telefon. André. "Kde jsi? Máš pracovat!" "Promiň, volal jsem asi desetkrát, nikdo to nebral, nemůžu přijít, jsem nemocnej." "To ti nevěřim, dones potvrzení od doktora, nebo máš padáka" *prásk*

Tak jsem se oblíkl, šel na záchod, vypil litr vody, šel na záchod, vyčistil si zuby, šel na záchod, vyrazil ven, vrátil se a šel na záchod a vyrazil ven znova. Šel jsem do agentury, nejdřív ale zašel na záchod, zeptal se, kde je tady doktor, poděkoval, šel na záchod a vyrazil k doktorce. Dorazil jsem do čekárny, vyplnil papíry, šel na záchod, šel k doktorce, řekl jí jak se věci mají a že mi v práci nevěřej, ona se zasmála a pak mě politovala. Dala mi papír, já šel na záchod, zaplatil 88 dolarů. A šel do práce.

Tam jsem předal papír, šel na záchod a to je tak všechno. Teď sedím v knihovně a je mi bídně. Snad mi Allianz ty doláče proplatí, jinak budu naštvanej a chudej.

A doktorka mě zvážila. Když jsem opouštěl domov, měl jsem 88kilo. Teď mám 69. 69 kilo jsem měl naposled asi před dvouma rokama. Možná víc. Nahmatám si žebra. Je to sranda, protože pupek mám pořád, tak nevím odkud se ta kila ztratila.