Hovory H

Jsi dobrý, pracovitý, týmový hráč. Chceme tě tu mít a jsme ochotni ti zvýšit plat.

Super. O kolik?

O dolar.

To je málo. Dolar a padesát centů.

Ne, to nemůžeme, nevyděláváme a nemůžem si těch padesát centů navíc dovolit.

???...aha. Tak to já nevím..

Ale můžeme ti plat opět zvýšit o toho půl dolaru, třeba v prosinci?

Listopadu.

Půlka listopadu?

Ok.

A pak jsme si potřásli rukou a moje budoucnost až do 1. Ledna je zpečetěna. Co z toho pro mě plyne:

Najdu si byt.

Najdu si psychiatra.

Za tři měsíce budu mít játra tvrdý jak topaz.

V Aucklandu budu žít dýl než v mým rodným městě.

No nic, tady je můj imaginární rozhovor s Ghándím:

G: Ahoj, jak se máš?

J: Ale dobrý, dobrý.

G: Cos včera dělal?

J: Vstal jsem a šel do práce, kde makal do tří a pak šel na oběd.

G: A kam jsi na něj šel, máš nějakou oblíbenou restauraci?

J: Né, nikam, oběd jsem měl v práci, byl to sendvič ze zbytků, který nám kuchaři nechávaj.

G: Aha a co potom?

J: Pak jsem si dal šlofíka?

G: Takže jsi utíkal domů do postele?

J: Ne, kdepak, na to není čas, spal jsem v převlíkarně v práci. Asi tak 8 minut, pak se tam začali hromadit lidi…

G: To nezní moc dobře..

J: To ne no, ale naštěstí jsem tam moc dlouho nezůstal, posunuli mi směnu, tak jsem začal pracovat o hodinu dřív. Takže jsem měl asi tak 20 minut pauzu.