Burák

Dostal jsem výplatu. 1106$ (to je dobré)

Při skládání kartonových krabic jsem se pořezal a bylo hodně krve.

Stěhovali jsme nepotřebné věci z kuchyně. Šéfkuchař Monti si za kalhoty strčil umělou okurku, běhal po lokále a křičel "I have a huge sausage!". Dokud nevběhl přímo před zákazníky, kteří následně raději odešli, než aby měli jídlo od něj.

Došlo mi, že slovo uličník, je odvozeno od ulice. Myslete si, že jsem retard, ale mně to nikdy předtím nenapadlo.

"Práce v restauraci je jako hra. Musíte se naučit pravidla a hrát podle nich, protože tohle není hra!"
                                                                                                       - Fabio Guedes

Už je to přes 4 měsíce, co jsem odletěl a za tu dobu jsem stihl spoustu věcí:
- Vysmrkat se do dlaně
- Vyléčit si bradavici na noze
- Třikrát si vyprat
- Být na Novém Zélandu

A nakonec fotka, kdo uhodne jaká polovina mého obličeje je dokreslená a bude vylosován, vyhrává čtyř a půl minutovou konverzaci po skypu se mnou: A, Horní; B, Dolní; C, Levá; D,Pravá

Pánev wok.

Přišel jsem do práce. Střízlivej a vyspalej. Ve dveřích mě zpražila Luciana, když vykřikla "Co se ti stalo?" s upřímně zděšeným výrazem. Pak přišla Maria (kterou tajně veřejně miluji) a řekla "Your face, god damn it!" To už se mi zdálo divný. A pak se divil postupně každej. Nevím no, podíval jsem se do zrcadla a měl jsem obří kruhy pod očima a byl jsem bledej.
Se tak někdy stane, že vám nikdo nechce věřit, že jste dobře vyspaný a cítíte se fajn, všichni jsou asi zvyklí, na můj načervenalý obličej a šibalský pivní úsměv.

Ve čtvrtek mám asi schůzku. No. Schůzku.. Jak to probíhalo:
Ona: Hey, you have day off on thursday, right?
Já: Yeah.
Ona: Wanna get drunk together?
Já: Sounds good, who is coming?
Ona: Just me.
Já: And where are we going?
Ona: My place and then some club... maybe.
Já: Ok.

Takže nevím, co si myslet. Uvidíme.

Trochu mě děsí, že moje veškerý příspěvky jsou o alkoholu. Ale ono se jinak skoro nic neděje, tak není o čem psát. Můžu zkusit psát o něčem normálním.

Kterak jsem si stříhal nehty
Kousání nehtů mi už nestačilo, vyměkl jsem a od Toma si půjčil nůžtičky. Tom byl oblečenej na pohovor a vypadal jako malý školák, měl batůžek Nike, pletenou vestu a modrou košili, jejíž límeček vykukoval zpod vestičky.
Hopkaje do koupelny, potkal jsem Emmu, nepozdravila mě. Asi mě ani nepoznala. Dál jsem na chodbě potkal pravého francouzského umělce, kterej je věčně opilej a fakt tvoří dobrý obrazy, někdy vám dám odkaz na google. A onehdá večer mi dal asi 5 pohledů, který nakreslil a mně se hrozně líběj, protože jsou dělaný jen inkoustem a vypadaj pěkně a vedou k zamyšlení. Asi jako když umělec vyčurá obrázek do sněhu a vy si řeknete "Vždyť to je jen pochcanej sníh....a nebo?" Prostě tam je taková pochybovačnost. Jednou jsem ho potkal v 7 ráno před hostelem, protože pravidelně zapomínám klíče, když jdu na noční, a tak mi otevřel, totálně na dranc a s rozbitým obličejem, zeptal jsem se ho, co se mu stalo, a tak mi řekl, že hrál s nějakejma Maorama kulečník, prohrál a oni po něm chtěli 20 dolarů, když jim řekl, že nehraje o peníze, tak se na něj vrhli, ale jak mě nakonec ubezpečil, oni dopadli mnohem hůř, protože on ovládá bojové umění, na mou otázku které, odpověděl "pouliční boj" což mi přišlo jako dostatečně férová odpověď a dál jsem se v tom nešťoural.
Když jsem došel do koupelny, prohlídl jsem si nůžky, ale byla na nich podnehtová špína, která patrně náležela Tomovi, nemyslel, jsem si, že by ji chtěl zpátky, a tak jsem je umyl. Vedle mě si čistil zuby Derren, děsivej teplouš z recepce. Fakt děsivej. Takovej ten typ co místo "Pležr" říká "Plééža" a jazykem si olízne bradu. Pozdravili jsme se a on se vrátil před zrcadlo, holit si podpaždí.
Ostříhal jsem si nehty, nejdřív palec, pak ukazováček, prostředníček, prsteníček a nakonec malíček. Na druhý ruce jsem to udělal skoro stejně, jen jsem vynechal prsteníček a ostříhal ho až jako poslední, protože jsem si řekl, že se nebudu upejpat a budu touto změnou bojovat proti svýmu stereotypnímu životu. Vše proběhlo téměř bez problému, téměř, protože jsem zapomněl na podebranej prostředníček, do něj jsem zaryl nůžky a docela to bolelo, ale byl jsem hrdina a ani jsem nemuknul, protože jsem nechtěl přitáhnout Derrenovu pozornost, ještě by se říznul a já bych mu to musel ošetřit. Nebo tak něco.
Cestou z koupelny jsem potkal dva Iry, kteří měli asi soutěž v krkání a přítelkyně jednoho z nich byla sudí. Rozhodla ve prospěch svého přítele, což pochopitelně rozlítilo toho druhýho a nařkl ji z předpojatosti. Ona to rázně odmítla, ale kde byla pravda se už nedozvíme. Osobně si myslím, že vyhrál právem, jeho říhnutí byla hlasitější a měla hloubku.
Po návratu do pokoje jsem vrátil nůžky na Tomovu postel a šel se ustrojit do práce.

Tak takové bylo moje stříhání nehtů. Snad se vám mé vyprávění líbilo. 

Bum šakalaka.

Potkal jsem znovu onoho obrovského Samojce. Aarona. Bavili jsme se a on řekl, že na mě nikdy nezapomene, protože jsem byl "last man standing" co se pití týče. Že jsem to táhnul a tak. No, když vám člověk, jako je on, řekne něco takovýho, tak se nad sebou zamyslíte. Co to dělám se svým životem? Vážně vynikám jen v pití? Copak neumím nic jinýho než jít do práce a pak se vylejt a tak pořád dokola? No a během toho přemejšlení vám někdy mezi prvním pivem, kdy se zdvořile bavíte a osmým pivem a třetím drinkem, kdy z plna hrdla zpívate, dojde, že je to sakra paráda a jste na sebe hrdí.
A tady je moje fotka s ním:

Nevím jestli jste si všimli, ale on má tak 3x větší hlavu než já.

Jinak v práci se objevil novej Čech. Chce dělat číšníka. Ale zdá se bejt se vším nespokojenej, protože dělal číšníka 7 let v Londýně a rozhodně jsem nepřijel pracovat za pár šupáku. No, tak uvidíme. Já si dál pojedu to svoje smutný, minimální blues.

0110111

Během posledního večeru na baru na nás dohlížel Fabio. Jsou tam dva nováčci a tak to chtěl mít pod kontrolou. Ještě jsem tam dělal já a Francouz. Fabio se podivil nad tím, že se poplácávám po ramenou se sekuriťákama a bavím se s nima, a taky se divil, že se pořád usmívám, vypadám spokojeně a s Francouzem tancujem ve stylu 70. let. Asi proto už mě tam nechce.

No, Fábík do sebe lil jeden Redbull za druhým, asi mu dva infartky byly málo. Mně vynadal za to, že jsem si natočil perlivou vodu, místo normální. Tak jsem se na něj vykašlal a dál už si točil jen pepsi, colu a jiný limči. (Ano, užil jsem slova „limča“)

Ke konci večera přešla k pultu dívka a řekla „Ty jsi mi nezavolal.“ Nebylo těžký uhodnout, kdo to byl. Ruska z minulého týdne. No co, dal jsem jí za pravdu a to bylo asi tak všechno. Třeba ji ještě někdy potkám.

Po zavíračce se se mnou ostraha loučila docela dojemně, a to se ani moc neznáme, tak doufám, že to na Fabia udělalo dojem a ještě mě tam někdy pošle. A pak jsme šli na pivo. Pivo se časem změnilo na whisky s colou. A z ničeho nic vedle Francouze (Romain) seděj dvě holky. Pěkný. No, když si šli přepudrovat nosík, nebo se bohapustě vymočit, Romain mě požádal o půjčku. Dal jsem mu 70 dolarů a šel domů.

Druhý den jsme se potkali a on se držel za hlavu. Dostal je k sobě domů, ale jedna z nich vytuhla během předehry, takže s tou už nebylo nic a stou druhou měl problém. Říkal to krásným francouzským přízvukem „Aj kudnt gét háárt, maj frrénd“ Nakonec se ale poštěstilo. Takže důvod proč se chytal za hlavu byl ten, že, jak sám řekl „zaplatil 70 dolarů za normální sex“. Je to frajer. A tím „zaplatil“ myslí útratu za drinky, ne že by jim fakt zaplatil.

Pštrosí indispozice

Hodně věcí se událo a já jich zase většinu zapomněl. Ale tak něco napíšu, abyste měli co číst, protože to je asi důvod, proč jste tady. A pokud hledáte fakta o včelaření, tak nemůžu sloužit a omlouvám se za matoucí název.

Bylo školení. Jak to vypadalo – v 16:00 se všichni passadoři sešli a Fabio začal mluvit. Někdo by si ho možná vážil a respektoval, ale fakt, že mu není ani 40, má asi šest tisíc milionů kilo a měl už dva infarkty a o jeho dítě se mu staraj jeho rodiče, ho trochu shazuje v očích všech, kteří by ho měli repsektovat. Ale co, pořád je to manažer.

Nejdřív nám řekl, že se musíme pořád usmívat. A tak nás požádal, ať si vezmem svoje passadorské náčiní – jehla, tácek a nůž; a projdem se před ním. Já s Italem jsme z toho měli náramnou zábavu, vážně to brali jen nováčci. Takže jsme předváděli ty nejúchýlnější úsměvy, ale Fabio to, chudák, nepobral a za každej škleb nás chválil. To vypadá tak, že je rudej, potí se a řekne „Good job lovely people.“

Pak měl motivační proslov o tom, že my jsme „tváře Wildfire“ (Wildfire je název toho bordelu, ve kterým jsem zapletenej). Zajímavým faktem je, že „tváře Wildfire“ mají nejnižší plat ze všech zaměstnanců a průměrná délka jejich pracovního poměru je 2 měsíce. Inu, Wildfire má mnoho tváří.

Nakonec se Fábík vytasil s check-listem. Pokaždé když budeme zavírat nebo otevírat, musíme postupovat podle check-listu. Není to až tak špatný nápad, kdyby check-list nebyl z roku 2006 a 2004. Dost věcí se od té doby změnilo. Asi tak 35 ze 40 položek. Takže check-list zavedl čistě jen proto, aby nás štval. Beztak na to každej zatím kašle, ale až to zjistí, tak si nás podá. …špekoun.

A teď trochu zvážním. Dost přemýšlím o výpovědi. To, jak se k nám chovaj je trochu nechutné. Ital, který pro ně pracuje přes rok, chtěl skončit, tak mu slíbili, že mu zatím o dolar zvýšej plat a vycvičej ho na číšníka, aby měl vyšší plat a dýška. Tak tedy zůstal a čekal. Minulý týden mu řekli, že číšníků maj dost a nových passadorů (které jsme museli vycvičit) už taky, takže může jít. Takže si vycvičil vlastní náhradu a teď dostal padáka.

Mně zas byla slíbena práce v baru. Počítal jsem s tím, tak moc, že jsem o tom tady i psal. Minulý víkend to bylo ale asi naposled co jsem tam pracoval. Na příští týden je místo mě napsanej jeden kluk ze Španělska. Neumí anglicky, neví co dělat, je strašně pomalej, ale porád dostal přednost předemnou. Mně to moc smysl nedává. Takže jsem vskutku regulérně nasrán. Protože to fakt dělaj asi jen proto, aby nás vytočili.

Je nás víc, co chtěj skončit, bavili jsme se o tom, že bychom jim dali výpověď ve stejnej den a to by pak byli v koncích. To se asi ale nestane a tak se po nás budou vozit dál.

Nodi juguloomohyoidei

Začíná léto. To se pozná tak, že je všechno stejný jako v zimě, ale lidi mluvěj o tom, že začíná léto a obchody maj zimní výprodeje. To se pozná tak, že prodávaj stejný věci jako v létě, jen na ceduli napíšou "zimní výprodej".

Vstal jsem v 8:50, protože mi bylo řečeno, že dneska budu otvírat. Když jsem dorazil, bylo mi sděleno, že dneska ne a že můžu jít domů. Tak jsem naštvanej a soptím. To se projevuje tak, že jsem rudej, mám přivřený oči a nadzvihlej koutek u úst.

V neděli mám školení. Restaurace se mění. Manažeři z toho chtěj mít nejluxusnější a nejlepší restauraci v širokém okolí. Takže dostanem asi nové doplňky k uniformě, samozřejmě za poplatek a už nebude stačit když řeknem "Excuse me, would you like some chicken with onion?" ale budem muset říkat "Excuse me, would you like some chicken thighs with lime glaze and moroccan spices?" ... Nejen, že tomu nikdo nebude rozumět, ale je to hrozně dlouhý a nikoho to ani nezajímá. A tak to bude se vším.

Když jsem se s přáteli bavil, proč to dělaj, když z toho stejně luxusní restaurace nebude, nikdo neznal odpověď. Nemůžou být pětihvězdičkový, protože zaměstnanec průměrně zůstane 2 měsíce a dá výpověď.  To si nikdo nevytvoří žádnej vztah k práci a ani pořádně neví, jak to chodí. Takže nemůže podávat profesionální výkon. A ti, co tam pracujou dýl než 2 měsíce, tak choděj skoro pravidelně nalitý. Takže asi tak.

Byla mi zcizena manikúra. Takže si nehty zásadně trhám a koušu. Občas mi pak vržou mezi zubama a je to nechutný, ale co, nehty musej bejt ostříhaný, protože to manažeři nařídili. Stejně tak maj servírky nařízený nechutný líčení. Strašně přehnaně rudý rty a tmavý oči a tak. Je to naprosto nesmyslný. Ale praktický, když se Maria probudila s penisama nakreslenejma po obličeji a nápisem "Nose" na nose, stačilo na to nanést požadované množství mejkapu a nikdo nic neviděl.

Tak a já jdu spát, abych večer byl svěží, protože budu poprvé pracovat s Tlouštíkem a Indem za barem. Ty jsou strašně pomalý,neschopný a drinky zadarmo neznaj, takže se mám na co těšit.

A na závěr mě kamarád požádal ať vytvořím haiku se slovem inkunábule. Tady je. A to, že to ani není haiku mě nezajímá.

Haiku pro Zinka:
Napíšu knihu
a bude to nejlepší
inkunábule.

Ale jo, knihu plánuju. Takže doufám, že si ji vy všichni, moji věrní čtenáři,  koupíte. Vydám ji v nákladu 8 výtisků, takže by to mělo stačit a ještě mi 4 zbudou pro rodinné příslušníky.

Jo a mám strup v uchu.

A nyní lidé, které neznáte a kteří vás nezajímají.

Já a ti druzí.

Já, když si čistím zuby.

Náhodné poznatky:
Až se vrátím udělám párty. A všichni ste zvaný.
Žubrowka je dobrá všude na světě. I tady.
Zatrhl jsem si nehet na ruce. Následně mi na něj vystříkl vroucí olej a teď mám podebranej prst.
S chlupatou hrudí je strašná zábava.
L and P je nejlepší limonáda.
Why does love do this to me od The Exponents je úžasná píseň. Hlavně když máte přes tři promile a budíte zpěvem sousedy.
V jednom baru mi odmítli nalejt. Prý už jsem byl moc opilej.
Seznámil jsem se s obřím Samojcem a výše uvedenou píseň s ním zpíval. Jmenuje se Aaron a je fakt obří. Někdy se s ním vyfotím.

Ooops, I did it again.

Byla rozlučková párty. A pak následoval nejzábavnější večer v práci. Párty skončila mezi 9-11 dopoledne (nikdo to neví přesně). Já si jen pamatuju, jak jsem se styděl, při cestě domů. Potkával jsem lidi v oblecích, vyfintěný do práce a pak jsem tu byl já. Naštěstí bydlím jen asi 15 minut od bytu, ve kterém ono alkoholové inferno probíhalo, ale i tak, ta cesta byla utrpením, protože:

              vlevo - jak jde normální člověk po ulici, vpravo - jak jsem šel já                                                               

A tak jsem se cestou styděl, ale bylo mi to i trochu jedno, protože v tom stavu mi bylo všechno jedno.

Když jsem se probral z komatického spánku, vydal jsem se do práce. Chůze už byla lepší, ale pořád to nebylo úplně ono. Naštěstí na tom byli všichni stejně. Během večera ke mně uprostřed lokálu přišla Maria, chytla mě za tváře a začala je vytahovat. Nepřeháním, ale asi 30 vteřin jí to vydrželo, dívala se na mě s dětskou dychtivostí a radostí a pak užasle řekla "It's like rubber." Což mě odzbrojilo a začal jsem se smát. Pokračovala v natahování mých tváří, když v tom okolo prošel Virage.
Normální člověk by přestal a předstíral, že pracuje. Ale ne člověk se zbytkáčem. Ona pokračovala, podívala se na Virage a řekla mu, ať to zkusí, že je to fakt jak guma. On udiveně zíral, až když se po něm začala natahovat, že to zkusí i s jeho tvářema, řekl, že jsme divný a ať jdem něco dělat a odešel.

Odešel na bar, kde byl..kdo jiný, než All Blacks. A on se s nima vyfotil, kvalita fotografie není nic moc, ale konečně uvidíte, jak Virage vypadá. Plešatej Ind jeden. Co je na tý fotce ale suprový, je Steve, kterej z toho udělal ukázkovou photobomb.

All Blacks. Ten prťavej Ind v černým je Virage. A mezí dredařem a Viragem je v pozadí Steve, kterej v opilosti zkazil Viragovu fotku a ten ho teď za to nemá rád. Ani trochu.

No, abych to shrnul, všichni byli v práci značně pod vlivem a byla to legrace. Tak velká, že už by se to nikdy nemělo opakovat, nebo nás všechny propustěj.

Kdybych nebyl hlupákem, nestal bych se barmanem.

Rád bych napsal článek, ale nemám na to sil.

Jsem unavenej. V práci mi říkají workoholik. Asi na tom něco bude. Dělám o víkendech barmana. Takže mám dvě práce. Krása.

Moji přátelé v práci brzo odjížděj a mě to mrzí, protože jsou super. Brzo bych sem měl přidat video, na kterým jsem docela pod parou se Stevem a zpíváme. Teda on zpívá a hraje na kytaru a ja se plácám do kolen a zastupuji tak bicí. Založili jsme kapelu. Jmenuje se Elastic Band.
Měli jsme jednu skvělou skladbu. Já řekl náhodný slova a Steve začal improvizovat. Slova byla: deer, motorbike a motorway. A jelen se jmenoval Derren. Bohužel tuhle skladbu nikdo nenahrál, a protože jsme byli vysypaný jak krupice, tak si nikdo nepamatuje jak píseň zněla, občas dáme dohromady kousek refrénu, ale to je tak všechno.

Tak tady je zatím aspon obrázek. Muž nalevo je nováček, musel jsem ho zaučovat, stejně jako další tři lidi a tak z toho mám docela srandu, protože sám nevím, co dělám.

Claudio a Steve.

Tohle byla pěkná párty. Je to hezká nedělní tradice, po práci jít na drink a pak domů. Jenže drink je většinou hodně moc alkoholu a domů se jde až když je slunko vysoko na obloze. A tak se minulou neděli stalo, že jsem zaspal.Přišel jsem o 15 minut později. Když jsem se probudil hned se zavolal, že přijdu pozdějc. Telefon zvedl Virage. A pohoda.

No, cestou jsem si říkal, že jsem to asi přehnal, protože jsem se motal, já byl opravdu poctivě pod vlivem, kdyby se na to přišlo, tak mě vyrazej hned. Naštěstí jsem otevíral s Mariou a ta věděla, o co jde, hned jak mě viděla. A tak mi pomáhala, jak to jen šlo. Kolem jedný odpoledne jsem začal střízlivět a večer se dostavila kocovina. Ten den byl fakt pekelnej. Ale sranda.
I když měl Virage řeči, já si ale nepamatuju jaký, protože..no však víte.

A ještě o jedný párty bych se měl zmínit. Steve měl psolední sobotu za barem, pak jede pryč. Tak jsem se dostavil. A hurá na drinky zadarmo, říkal jsem si abych to nepřehnal, ale když jsem viděl jak Romain nahoře bez skáče u baru, ztratil jsem ostych a stud.
Z toho večera mám v mobilu číslo na nějakou ruskou holku. Ale volat jí nebudu, protože se mi nechce. Beztak se se mnou bavila jen proto, že jí za to na baru dali panáka zadarmo. Stejně tak jako každý jiný hezký holce, která mi dá pusu. Steve je frajer. Připadal jsem si tu noc fakt chtěnej. A zájem slečen jsem bral jako samozřejmost. No a tuto Rusku jsem oslnil tím, že jsem místo konverzace začal zpívat "Girl, I want to take you to a gay bar!" ...což je super song od electric six. Ona se začala smát a nějak mám teď její číslo.

Jo a dneska jsem se zeptal jedný spolupracovnice, jestli by se mnou někam nešla a ona řekla, že jo.

Vida, nakonec jsem něco přece jen napsal. A ještě moudro na závěr:
Když nemáte peníze, představte si, že jste rozkvetlá lilie, plující po jantarové řece. Pak přestaňte a jděte si ty peníze vydělat, jinak umřete na chudobu.

Šambala 10 000.

Asi bych si měl v práci dupnout a říct si o víc peněz, protože jsem si uvědomil, že když odejdu, tak jsou v pytli. Ale neudělám to, protože nejsem parchant. A zjistil jsem, že k nám choděj pravidelně hráči All Blacks. Někteří kolegové je nemůžou obsluhovat, protože se na ně pořád blbě usmívaj a tak. Já můžu protože je mi to jedno. A naposledy jsem jednoho hráče dokonce sám poznal. Byl to tenhle:

Ten vpravo. A oslovoval mě "bro" což mi přišlo fajn.

V práci už nechodím, ale tančím, zvedá to náladu i ostatním. To vím, protože mi to řekli a je to pravda. Protože teď tančej taky. Mám z toho radost, tancujem spolu na dálku a před lidma a všichni se usmívaj. Jaký to rozdíl oproti náladě, která panovala, když jsem nastoupil!

Můj indický kamarád Kasun je borec, má asi 150cm a je mu 27 let. Anglicky jakž takž umí, ale jeho problém je, že rád zpívá. A to mu za prvé nejde a za druhé nerozumí textům, a tak si je upravuje, jako jsem to dělal já, když jsem byl malej.
Whistle od Flo Rida zpíval svým indickým vřeštivým hláskem a znělo to asi takhle:
"Kiss you bejbe kiss you bejbe ou lou lou" a to opakoval pořád dokola. Černošský šéfkuchař Felipe, na něj chvíli koukal a pak se podivil "what the fuck is wrong with you dude?" krásnou černošskou angličtinou. Pak zpozornil protože za Kasunem jsem byl já s Italem a šermovali jsme nožema jako děti a brečeli u toho, protože jsme měli moc šňupáku. Felipe se opět podivil "And what the hell is wrong with you guys?!" A do nastalé situace přišel Primo, fajn chlápek, a kroutil si bradavkami, protože se snažil naznačit, co by prováděl tý holce u stolu číslo 24, kdyby mohl. Felipe stál, všechno to pozoroval a pak prohlásil "Screw you, I ain't paid to watch this shit, see ya" Hodil zástěru na zem a moonwalkem odešel z kuchyně.
Možná to nezní tak vtipně, ale já vám zaručuju, že kdybyste to viděli, tak byste se smáli.
No pak se Felipe vrátil a všichni jsme pracovali až do konce našich směn.

Jindy se ale v práci neděje vůbec nic, to hlavně přes obědy, protože jsem tam sám jen s Viragem a "kuchyňskými lidmi" to jsou druhořadý kuchaři, kteří čekají na svou příležitost, ale nikdo je moc nevídá, protože jsou zalezlí hluboko v temných kuchyňských koutech a tam se nikdo neodvažuje vstoupit. A nemáme moc hostů, takže třeba jen skládám ubrousky a pak jdu domů. To pak není žádná legrace.

Benedikt XVI. má problém se ženami.

S lidma v práci už jsem se párkrát opil a tak se máme rádi. Jsou fajn. Takže tady jsou náhodný fotky z uplynulého týdne. To že vás nezajímaj, zas nezajímá mě.

Výhled z hostelové koupelny. Při pořizování snímku jsem byl nahý. A dost jsem doufal, že někdo nepřijde. Myslel by si totiž, že se fotim nahej v zrcadle, který bylo vedle mě.

Maria aka Popi. Je prťavá a fajn. Brzo odejde.

Romain, Francouz. Na mou výzvu "tvař se jako debil" nereagoval, a tak se tak tvářím jen já.

Trevor. Australan se strašně hlubokým hlasem. Po jednom flámu, když jsme spolu po pár hodinách spánku otevírali, mě pozdravil slovy "Hello sunshine" a opilecky se zasmál. Od tý doby je to můj hrdina.

Manažer Steve. Foceno po párty. Je opilej. A to ještě neví, že ho čeká ochutnávka vína od dealera. Má fajn život. Jo a levou rukou mě na týhle fotce intenzivně fakuje. Čemuž se pak hlasitě zasmál a řekl "Now go and do your pasador's shit.." Což je asi nejlepší výzva k pracovní aktivitě, kterou jsem kdy slyšel.

Rozpis služeb. U mého jména, které tam je dvakrát, by rovnou mohlo být napsáno A-L-W-A-Y-S.

Den volna v dobré společnosti. Litr Jima a Sto roků trampoty. Investice do alkoholu ani trochu nelituju.

 Tak asi tak to tu vypadá. Jo a dneska ráno mi volali z práce. Bylo mi jasný proč, neměli, kdo by otevřel. Ale já jim to nezvedl, protože mám den volna a hodlám si ho užít. Tak jsem zvědavej, co mi Fabio řekne až tam zítra nakráčím.

Po-me-lo. Pomelo.

Dlouhá to doba bez internetu!
Mnoho se toho událo, tolik, že na něco určitě zapomenu. Tak budu jen psát, co mě napadne.

Minulou sobotu to začalo, pracoval jsem 17 hodin za den. Z toho 12 v kuse. Naštěstí bylo ale posledních 6 hodin na baru v klubu, takže jsem koukal na nacamraný lidi a byla zábava. Manažer Steve je hroznej frajer, je mu asi 26 a za týden odjíždí, mě má nějakým způsobem rád a tak mi tu práci dohodil...a pak se mnou pije v práci. Takže během týhle dlouhý šichty jsem měl několik redbullů s vodkou, piva a tequilu. To se pak pracuje jedna radost.

V pondělí vyrazili jednoho spolupracovníka. Dement žral v práci, vyfotil se u toho a dal to na facebook. Tam to nějak zahlíd Fabio a kamarád přišel o práci. Takže teď je to vtipné, je nás hrozně málo. Třikrát týdně pracuji od 10 ráno do 15:00 a pak od 17:00 do zavíračky. Jsem mrtvej. A protože Fabio mi nechce dát práci přes noc v klubu, musím mu dokázat, že o ni fakt stojím, takže tento pátek pracuji od 18:00 do 05:00 v sobotu začínám v 10:00 do 15:00 pak mám dvě hodiny pauzu a pracuju  zase do 5 do rána...a v neděli pak pracuju od 6 večer.

To je něco přes hodně hodin práce za víkend. Foku mé. Kariérně sice stoupám, to se popřít nedá, už dělám nejvíc hodin ze všech a k tomu ten bar, to je luxus. Ale jsem totálně unavenej. Dneska mám den volna a další bude zas za týden...

Restaurace se mění, jsou nový stoly... hádejte, kdo musel 35 dubovejch stolů tahat ven, odšroubovat jim nohy a pak tahat 40 novejch dubovejch stolů zase dovnitř? Ano, já s Italem. Příplatek za to žádnej. Ale Fabio byl v dobré náladě a tak nám dal pivo, protože z nás lilo jak z dementů a sotva jsme dejchali. A už nestačí přijít ke stolu a říct například :Would you like some chicken? Teď už to musí být: Would you like some chicken tighs with Moroccan spices and lime glaze? ...chtěj být luxusním restaurantem no. S tím jim přeju hodně štěstí, já to brzo zabalím.

Virage už není manažer ale jen číšník, je naprosto zmatenej a neví co dělat, když jsem pod jeho dohledem instaloval nový stoly, myslel jsem, že ho zmlátím. Absolutně nevěděl co dělá. Dokonce i mě bylo jasný, co kam přijde, ale jeho indická hlava si nevěděla rady. Takže mu majitelé promluvili do duše a od tý doby se snaží nebejt tak vyplašenej, ale nejde mu to.

Pidi lidi.

V práci jsem si to odkroutil, ale lidi mě začínaj štvát čím dál tím víc. Bavit se s nima je pro mě těžký, protože v duchu říkám něco jinýho než nahlas.

Můžete nás vyfotit, prosím?

Nahlas: Jistě.

Co chci říct: Jo.

A teď na můj foťák?

Nahlas: Jistě.

Co chci říct: Nojo.

A na můj mobil prosím?

Nahlas: ehmm..ano.

Co chci říct: Nemáte mail? Si tu fotku pošlete, nemusíte mít každej originál.

A ještě pro mě na mobil, já jsem předtím určitě mrkla…?

Nahlas: ANO, BEZ PPROBLÉMŮ.

Co chci říct: Oukej, mám nápad, skočím si pro vodovky a támhle na zeď vám namaluju fresku, to je lepší než fotka ne? Vypadám snad, že nemám co na práci? Je tady 200 dalších lidí, bolej mě nohy, jsem střízlivej a za to jak jsem na vás milej nemám ani dýško. Ještě se mě někdo z vás zeptá jestli mu udělám fotku a já mu upatlám mobil krví, protože ta čubina, co předtím mrkla, mi naposled kleštěma poškrábala ruku, jelikož je tak nedostižně tupá, že si moji horní končetinu spletla s kusem jehněčího na jehle.

Nahlas: Dal by jste si hovězí?

Co chci říct: Dal by jste si hovězí?

Ano, prosím.

----

Ee-eee—eeh, prosím tenčí plátek.

Nahlas: Ok.

Co chci říct: Ajéje.

Prosím z druhé strany..

Nahlas: Zajisté.

Co chci říct: Vážně? Tos nemohl říct, předtím, než jsem ti ukrojil tohle? Krom toho, co je s touhle stranou špatně, ty chceš bejt prostě jen důležitej co?

Prosím tenčí.

Nahlas: OK!!

Co chci říct: Cheš to sníst, nebo z toho skládat origami? Vždyť je to tenký jak papír. Krom toho všechno to, co jsem ti ukrojil předtim půjde rovnou do koše, Víš jaký to je plejtvání? Debile.

Mohli bychom si objednat něco k pití?

Nahlas: Určitě, ale nejsem číšník, počkejte, já ho zavolám.

Co chci říct: Nojo, někoho ti přivedu.

Dobře, tak colu s rumem, pivo, zázvorový pivo, a minerálku.

Nahlas: Omlouvám se, ale nejsem číšník, hned ho zavolám.

Co chci říct: Co to sakra? Vždyť jsem ti jasně řekl, že nejsem číšník. Objednávky nevedu.

Tak mu to vyřiďte, já chci teď jíst.

Nahlas: OK.

Co chci říct: Ty seš mi ale prasopich.

-----

Mohli bychom si objednat pití?

Nahlas: Jako posledně, nejsem číšník, zavolám vám ho.

Co chci říct: Děláš si ze mě prdel? Minule to bylo výjimka, že jsem to pro tebe udělal. Vím, že seš nalitej dobytek, ale už na mě, prosím, nemluv, nebo ti to pivo donesu a půllitr ti rozmlátím o ten tvuj rudej ksicht.

My jsme farmáři a chováme kravičky a ovečky!

Nahlas: To je zajímavé!

Co chci udělat:

Nahlas: Dáte si kuře?

Ne.

Nahlas: Ok.

Ano….Ne…Ano…hmmm ne…ale Ano...i když...

Co dělám: blbě se usmívám nad tím, jak je to roztomilé.

Co chci udělat:  

Takový lidi, potkávám několikrát za den. Není to zábava.

Co ale zábava je, je mluvení s klukama v kuchyni. Vzájemně se upozorňujeme na prsatý ženský, a naše oblíbená zábava je obsluhovat bohatý zoufalce, co přišli s lehkými děvčaty na večeři. Máme průměrně jeden stůl takovejch lidí za večer. A je to neskonalá sranda. Ital s těma flundrama flirtuje, oni mu to oplácej, oslovujeme je zásadně „Madam“ na což nejsou zvyklý a lichotí jim to. A ti chlápci, co s nima jsou, jsou fakt k smíchu, vypadaj jak Igorové. Blbej sestřih, svetr, akné všude a mlaskaj. Ale aspoň maj peníze no.

Dneska mi byla oznámena změna mojí pracovní doby na zítra. Pracuji od 10:00 do minimálně 15:00 (ale může to být klidně až do 16:45) A potom od 18:00 do asi 23:00 a od 23:00 do minimálně 3:00 na baru.  Mám se na co těšit. Ještěže budu mít štědrá dýška, peníze navíc za přesčas a zvednou mi plat z minimálky o jeden dolar. Jo počkat, to se vlastně nestane.

Fušál

Ono se to nezdá, ale život, jakej vedu není úplně bezstarostnej. Vlastně je to docela stres, i když si to snažím nepřipouštět a užívat si. Ale znáte to, všechno jsou hry a sranda, dokud někdo nepřijde o oko. A já už se o svoje oči bojím. A tak jsem si šetřil na dovolenou.

Když na mě majitel řval, byl jsem v klidu, myslel jsem na piňacoládu na pláži na Fiji.
Když jsem se nadýchal ředidla při leštění zdí a málem jsem se poblinkal, myslel jsem na bílé, písečné pláže a tyrkysové moře.
Když mi Virage dává debilní rozkazy, v mysli se přenesu do houpací sítě ve stínu palem.

Než jsem našel práci, tak jsem se ptal, kolik stojí má vysněná dovolená, bylo mi řečeno, že něco přes tisíc dolarů. Na otázku jestli je to se vším všudy, mi bylo odpovězeno, že jo. Tisíc dolarů už skoro mám. Tak jsem se šel znova zeptat, jak se věci mají a co by mi mohlo být doporučeno.

Teď jsem v depresi, protože mi bylo odhaleno, že budu potřebovat přes dva tisíce. To znamená ještě hodně Viragovejch výmyslů, hodně nakrájenýho hovězího a hodně naservírovanejch kuřecích stehýnek. Slečna, se kterou jsem konzultoval, totiž ráda zapomíná na cenu letenky. Minule i teď jsem se ptal jestli to jsou všechny výdaje dohromady, zase řekla, že jo. Podivil jsem se, že z Aucklandu na 12ti denní dovolenou na Fiji a zpátky se dostanu za 1400 dolarů. Tak řekla něco jako: "Jo takhle, ne, tak to ne, letenka bude tak kolem dalšího tisíce."

Áha! No, s chutí do práce. A nebo zkusím prodat ledvinu, beztak potřebuju jenom jednu.

Macondo

Tak jsem se díval na Špotákovou, zas den, kdy jsem nespal, ale co. Ollie - nováček v mém ubytovacím zařízení a zélanďan, mi půjčil Sto roků samoty, tak jsem celou noc četl a četl a dost mě to bavilo. Při samotném házení oštěpu se zélandský komentátoři smáli, že český komentátoři, který seděj hned za nima tak vyváděj. Myslím, že jsem slyšel Dusíka, ale nevim, mohl to bejt kdokoliv jinej, kdo piští jako prase.

V mobilu jsem našel fotku z posledního večírku:

To jsou Jäger bomby z onoho závodu, který jsem prohrál.

A tady je další fotografie ze života v hostelu. Je na ní řádně zpracovanej Jake a v pozadí Emma. Ta je řádně zpracovaná pořád, ale tady vypadá docela normálně a na posteli je Jonathan, Němec, myslím, že je spálenej úplně na popel:

A v práci jsem byl "povýšen". Mám teď druhou největší porci hodin ze všech, co dělaj na place. Mehehe, restaurační hantýrka. Jen Ital dělá víc hodin než já, ale brzo chce odejít, tak uvidíme a třeba budu nejvíc nejvytíženější zaměstnanec. Což by byl, vzhledem k mojí pracovní morálce, malý zázrak.

Emma

Emma bydlí v hostelu od nepaměti. (Asi 10 měsíců)
Emma pracuje za ubytování - sedí na recepci a občas něco přeluxne.
Emma je alkoholik, největší ze všech, co jsem tu potkal.
Nikdy jsem ji neviděl střízlivou. Zato už jsem ji viděl zvracet za gauč a nebo, když se pomočená válela u televize. Smutný je, že někdy mezi šestou a sedmou lahví vína je to super holka. Když toho má vypito míň je nasraná a když víc, tak je moc nachcaná.
Emma spí s Chrisem. Jednou jsem byl svědkem toho, jak se dohodli na souloži:

Nadraná Emma: hrchhrmmm seeeeex mhhhh
Chris: Ok

Takže mají harmonický vztah.
Když jsem naposled platil nájem Emma chrápala za stolem s místní verzí Sklepmistra v ruce a cigaretou v puse. Požádal jsem ji, jestli bych mohl zaplatit. Téměř po mně hodila terminál na kartu a tak jsem celou transakci provedl sám, kopii účtenky založil do pokladny a do knihy s přehledem, kde je kdo ubytovanej, jsem si napsal další týden. A ji jsem nechal spát dál. Přemýšlel jsem, že jsem mohl zaplatit míň, nebo nic, ale to by nebylo hezké.

Tak to je Emma.

Laparoskopie.

Tak zas byl večírek. Během uplynulých hodin jsem: odmítl hezkou holku nehezkým způsobem, nechal se hostit dealerem, utratil zbytek keše a pařil s naprosto neznámejma zlitejma lidma.

By jsem v práci a bavil se s Carolinou, ta mi řekla, že jde do Globe baru, což je něco, jako asi v Trutnově May. Slíbil jsem, že se tam ukážu, ale nadšenej jsem nebyl. Po práci jsem se usadil u televize a začal se usilovně připravovat na večer. osm piv a dva bourbony s colou. Nic se nesmí podcenit.

Dorazil jsem do Globe v náladě, ale ta hudba a lidi tam, to mě z ní vyvedlo. Tak jsem jen stál, nnasadil svůj "nechte mě bejt, čekám až se kamarád vyblbne a půjdem jinam" výraz:

 a pozoroval jak se ostatní párujou. Byl tam se mnou Human a zase balil každou holku. Jedna mu přímo přede mnou řekla: "I don't want you, you're black and ugly." ..no chtěl jsem jí za tenhle rasistickej kec rozbít hubu, ale stalo se něco lepšího. Mi to přišlo jak z nějakýho filmu, ve kterým jsem hlavní hrdina a děsnej frajer.
Po chvíli přišla ke mně a začala se nakrucovat a mrkat. Pak mi dala ruce kolem krku a něco blábolila, bylo tam hlučno a ona byla opilá, tak jsem nerozuměl ani zbla. A pak se to událo:

Ona: Don't you wanna dance with me?
Já: No.
Ona: And buy me a drink?
Já: No.
Ona: And go somewhere else?
Já: Hell no.
Ona: ..but..but why? I'm pretty..! (nebo něco takovýho myslím, že řekla)
Já: Yea, but you're still a bitch.
Tradá a odešel jsem středem.

Šel jsem na d'n'b. Dj tam byl neschopný hovado, kterej dokázal pouštět Katy Perry a Sweet Home Alabama, přidat k tomu "duc, duc, duc buc puc" a bylo hotovo. Po pár minutách jsem radši vyšel na ulici a potkal Paula. Dealer, co žije ve vedlejším pokoji a ten mě pozval na párty.

Šli jsme do jinýho baru/klubu a on mě představil svejm kamarádům, a protože jsou všichni bohatý (kdo ví proč?) tak mě hostili. Na baru bylo asi 10 Jäger bomb a byl závod, začalo se pít z kraje a kdo jich vypije víc vyhrál. Prohrál jsem, ale i tak se za 4 vypitý bomby nemusím stydět, jako odměnu jsem dostal bourbon s colou.
Cejtil jsem se provinile, že jsem nikomu nic nekoupil, tak jsem týpka, co mě porazil pozval na tequilu. Panák za 8 dolarů. No co se dalo dělat, zaplatil jsem. a on mi pak koupil další dva. Protože už jsem neměl ani centík.

Vyrazili jsme do ulic a potkali nějaký lidi, začali jsme se bavit a dopadlo to tak, že jsem skončil v apartmánu v přístavu na nějaký after party. To už se mi stalo jednou předtím. Lidi jsou tu hodný, klidně si vás pozvou do baráku a to vás ani neznaj. A tak jsem si udělal mnoho nových přátel, který už si ani nepamatuju, ale nevadí, byla to fajn noc.

Proč jsem milej na zákazníky.

Protože jsem opilej.

Lupénka, way better than leukémie.

Můj spolubydlící Tom. Nemůžu si pomoct, ale má vlasy jako Hitler. Je to můj nejvíc nejlepší kamarád v hostelu. To se pozná tak, že se zdravíme. Bavíme se německy. Většinou o tom, jakej byl sex s holkou, se kterou se dal dohromady. Je nehezká a stará a jmenuje se Olivia. A tak jí říká "Die alte Sau". Jeho oblívený sousloví je "geile ficken" a "blas mir einen". Je to dobrej kluk. Jednou, když jsem se sprchoval a on ve vedlejší sprše souložil s Olivií (a vzájemně jsme o sobě věděli), začal ji podle všeho plácat přes zadek a křičet "Geil, ja das ist lecker, super geili geili!" Načež jsem já propadl hurónskému smíchu a oni taky. Tady si na nějaký soukromí, nebo upejpání se ohledně intimních věci, nikdo nepotrpí.
No, tady je vteřinové video, kde se Tom tváří sveřepě:

 

A tady je jeho fotka:

Když už jsem u těch fotek, takhle jsem vyzrál na zákaz pití na veřejnosti, v práci a vůbec všude možně:

Obsah lahve se přelije do kelímku a tradá!

A ještě fotka mého veškerého majetku tak, jak je rozložen v pokoji:

Hmmm, baracuda.

 Někdo: Good morning!

 Já: "mharalablblaaa"

Takhle jsem byl probuzen. Byl jsem naštvanej, že na mě někdo mluví, když chci spát. Bolí mě hlava, hodně. V puse mám pachuť jídla z McDonaldu a bourbonu s colou. Svět se točí....počkat, něco je špatně... proč mám místo svýho kraťáskovýho pyžámka na sobě jen tógu z osušky a jsem nahej. Je mi neobvykle velká zima a člověk, co mi popřál dobré ráno, se chechtá. Áha, já ležim na zemi. ÁHÁ! Já ležím na zemi na chodbě! 

Přesunu se do pokoje, do postele a zpytuju svědomí. Takže, co jsem včera dělal. V mé mysli se vynořují mlhavé vzpomínky. Spolupracovníci, irská hospoda, karaoke.. při pomyšlení na to, že jsem zpíval, se začínám stydět, falešný kníry, tancování v McDonaldu na stole, lekce portugalštiny, závod v pití piva. Víc závodů v pití piva... Hostel, večírek na téma "antické řecko" kterého jsem se účastnil jen já.... Ou.

Včerejší noc byla podle všeho skvělá, utratil jsem peníza na nájem, ale stálo to za to. Tuhle noc si budu pamatovat po zbytek svého pobytu tady. Teda ne, že bych si ji pamatoval, ale budu si pamatovat, že si ji nepamatuju.

Byl jsem v práci, nový manažer Fabio je kretén. Už jen jeho pozdrav "Good evening lovely people" mě štve. S Italem pořád šňupu, protože to zahání nudu. Po tom, co jsem dva týdny v kuse každej večer zavíral hospodu, a měl jsem tak hodně odpracovanejch hodin, přišel Fabio a posílá mě domů už po devátý večer. Tak si nevydělám ani na chleba. Byl jsem z toho naštvanej, cestou domů jsem potkal spolupracovníky, kteří měli volno. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že se za pár hodin sejdem v hospodě. Tak to začalo. Jak to skončilo už víte. Zvlášť na tu část večera, kdy došlo na "antickej večírek" jsem hrdej. 

K snídani jsem si dal kečup. Jo, kečup. Samotnej. A zapíjel to džimem bímem s kolou. Můj nový oblíbený drink. To jen, abyste měli představu jakej punk tady panuje.

Lupinus, v každé domácnosti jako doma.

Mám pár nových přezdívek. Street fighter, Karate Kid, Black Eyed Peas guy, Hawkeye a moje oblíbená Tekken. Vysvětlovat, že ke svému opuchlému oku jsem se dostal prostřednictvím lahve nemělo smysl, pro ostatní jsem teď rváč a mně to ani neva. Aspoň je sranda.

V práci jsem potkal novýho manažera. Je hrozně nadšenej pro svou práci. Kdykoliv obejdu lokál a rozdám par kusů masa, nadšeně mne poplácá po ramenou a řekne, že jsem odvedl dobrou práci. Jinak je to taky magor. Když jsem otevíral a všechno bylo hotový nastala taková trapná chvilka:

Dobrá práce, teď už můžeš tak akorát vyleštit zdi!

Hahaha, i Vy jeden vtipálku!

???

Fakt vyleštit?

A tak jsem s pomocí hadříku a žiravinovýho spreje leštil zdi. Po chvíli jsem měl pocit, že krvácím do plic, ale co, je to můj džob a tak jsem se s tím popasoval.

Při večerní směně jsem s Italem probíral soutěž číšníků, kterou pravidelně vyhrává Luciana. Když jsem se nad tím podivoval, vysvětlil mi, že je na všechny strašně milá, vtíravá a taky je to hrozná svině. Prodá úplně všechno a pak ji napodoboval.
Naprosto slaďounkým hláskem, kterým ona fakt mluví: Is there anything else I could do for you?
Drzým hlasem s tvrdým italským přízvukem: Yea you can jump under the table and suck mi diiiick.

A mně to přišlo naprosto vtipný. Protože ona tuhle otázku pokládá každejch 5 minut a teď když to slyším, tak se začnu smát.